11 Tcu 26/2004
Datum rozhodnutí: 09.03.2004
Dotčené předpisy:




11 Tcu 26/2004

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. března 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. K., rozsudkem Okresního soudu v Malmö, Švédské království, ze dne 23. 2. 2001, sp. zn. B 326/01 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ve Skane a Blekinge, Švédské království ze dne 25. 4. 2001, sp. zn. B 627/01, a to pro závažný drogový trestný čin podle § 3 švédského trestního zákona o drogách (1968:64) a kapitoly 23, § 4 švédského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Malmö, Švédské království, ze dne 23. 2. 2001, sp. zn. B 326/01, jenž nabyl ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ve Skane a Blekinge, Švédské království ze dne 25. 4. 2001, sp. zn. B 627/01, právní moci dne 7. 5. 2001, byl R. K. uznán závažným drogovým trestným činem podle § 3 švédského trestního zákona o drogách (1968:64) a kapitoly 23, § 4 švédského trestního zákona. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že spolu s D. L. s oboustranným souhlasem nezákonně drželi a uschovávali 2010 gramů amfetaminu, jako i 293 gramů kokainu, což je považováno za drogy, po dobu zhruba jednoho týdne začátkem ledna 2001 v půdním prostoru budovy na B. 30 v M. Drogy byly oběma obžalovanými nezákonně drženy nebo pořízeny již dříve, z důvodů dalšího předání, jakož i nezákonně zabaleny do igelitových sáčků, předtím než byly tyto sáčky vloženy do příručního kufru, který byl umístěn v půdním prostoru.

Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení švédských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. K. se podílel na přechovávání obzvláště velkého množství omamných látek různého druhu. Byl odsouzen za trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku též mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík