11 Tcu 259/2003
Datum rozhodnutí: 09.12.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 259/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. prosince 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. H. rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 7. 2001, sp. zn. 10 Ds 110 Js 3012/01, a to pro trestný čin převádění cizinců ve dvou případech podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 7. 2001, sp. zn. 10 Ds 110 Js 3012/01, jenž nabyl právní moci dne 3. 8. 2001, byl M. H. uznán vinným trestným činem převádění cizinců ve dvou případech podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že

- poté, co v noci ze dne 25. 2. na 26. 2. 2001 převzal na českém státním území z pověření objednatele, který zůstal neznámým, malý transportér značky Seat Terra, který byl obsazen devíti státními příslušníky třetích zemí, z toho jedním dítětem, jel s nimi přes zelenou hranici na spolkové území a vysadil je v L.

- dne 28. 2. 2001 převzal na českém státním území pro stejnou převaděčskou skupinu malý transportér značky Renault Rapid, který byl obsazen sedmi dospělými osobami a jedním dítětem arménské státní příslušnosti a odvezl je přes zelenou hranici na spolkové území, kde byla jízda ukončena kolem 15.00 hod. u S.

V obou případech věděl, že žádná z přepravovaných osob nedisponovala doklady, které by ji opravňovaly k přicestování a pobytu na spolkové území a také mu byla přislíbena odměna ve výši 150,- DM za osobu.

Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. H. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík