11 Tcu 257/2003
Datum rozhodnutí: 27.11.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 257/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky O. L., okr. Š., rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 15. 12. 2000, sp. zn. 5/29 KLs 87 Js 14013.5/00, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných prostředků v nemalém množství společně s nedovoleným obchodováním s omamnými prostředky v nemalém množství podle § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4, § 33 odst. 2 německého zákona o omamných prostředcích, § 52, § 74 odst. 1 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 15. 12. 2000, sp. zn. 5/29 KLs 87 Js 14013.5/00, jenž nabyl právní moci dne 20. 3. 2001, byl O. L. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných prostředků v nemalém množství společně s nedovoleným obchodováním s omamnými prostředky v nemalém množství podle § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4, § 33 odst. 2 německého zákona o omamných prostředcích, § 52, § 74 odst. 1 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že na základě objednávky dalších osob dne 19. 4. 2000 někdy kolem 4.00 hodin ráno převezl vypůjčeným automobilem Fiat Croma státní poznávací značky SUH 43-80 šest balíčků heroinového přípravku v celkovém množství 3. 631 gr s podílem hydrochloridu heroinu, který se pohyboval mezi 30,3 % a 36,8 %, z čehož se vypočítá 1.100,2 gr hydrochloridu heroinu, které byly ukryté v nádrži na naftu, který měl předat další osobě ve F. n. M. a obdržet od něho kurýrskou odměnu v nepřesně zjištěné výši 6.000,- DM až 10.000,- DM.

Za tento trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. O. L. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě většího množství velice nebezpečné omamné látky (heroin) na území jiného státu. Jedná se o trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku též mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík