11 Tcu 253/2003
Datum rozhodnutí: 27.11.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 253/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky O. T . rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 251 Ls 142 Js 069466/97, a to pro trestný čin převádění cizinců v šesti případech podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 3 odst. 1 věta 1, § 58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 251 Ls 142 Js 069466/97, jenž nabyl právní moci dne 17. 9. 1998 byl O. T. uznán vinným trestným činem převádění cizinců v šesti případech podle § 92a odst. 1, č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 3 odst. 1 věta 1, § 58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že vědomě poskytoval přes prostředníka, jinak stíhaného P. V., pro převezení celkem 49 až 53 cizích státních příslušníků ze třetích zemí, v době od 6. 10. 1997 do 12. 11. 1997 v šesti případech malý transportér Citroen české státní poznávací značky TPA 91-63, který si vzal v červenci na tři roky na leasing, přičemž věděl, že cizinci neměli u sebe nezbytná povolení opravňující legální přicestování nebo povolení k pobytu, ani povolení k čekací lhůtě, a za to obdržel od jinak stíhaného V. odměnu, která byla za jednotlivé jízdy ve výši mezi 900,- až 1.200,- Kč.

Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. O. T. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu, a to ve více případech. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen trest odnětí svobody v již nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík