11 Tcu 250/2012
Datum rozhodnutí: 29.01.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 250/2012-10

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občana České republiky, obv . P. Z. podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení P. Z., rozsudkem Zemského soudu Landshut ze dne 23. 6. 1999 sp. zn. 1 KLs 45 Js 23 159/96 pro spáchání trestného činu nedovoleného řemeslného obchodování s omamnými látkami ve 20 případech, nedovoleného dovozu a obchodování s omamnými látkami nikoliv nepatrného množství v 18 případech a nedovoleného obchodování s podněcováním k nedovolenému dovozu omamných látek v nikoliv nepatrném množství ve 4 případech podle § 30 odst. 1 č. 4, § 29a odst. 1 č. 2, odst. 2, § 29 odst. 3 č. 1, § 29 odst. 1, č. 1, § 3 odst. 1 zákona o omamných prostředcích, ve znění Přílohy 1 k § 1 odst. 1 tohoto zákona a podle § 21, § 26, § 49, § 52, § 53 a § 64 německého tr. zákona, za které mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 9 (devíti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu Landshut (Spolková republika Německo) ze dne 23. 6. 1999, sp. zn. 1 KLs 45 Js 23 159/96, který nabyl právní moci dne 23. 6. 1999, byl obv. P. Z. uznán vinným ze spáchání výše uvedených trestných činů a následně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 9 (devíti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Zemského soudu Landshut obv. Z.:
1. v období od září 1994 do ledna 1995 prodával v téměř týdenních intervalech, ale nejméně v 20 případech pokaždé 8 gr heroinu špatné kvality již odsouzenému R. K. a A. K., roz. S. Heroin ods. Z. kupoval od cizinců žijících v Praze za 50 60,- DM za gram a prodával ho sourozencům K. za 90 100,- DM, poté co jim sám drogu přenesl přes hranici mezi ČR a SNR v M. S. v S. a. I. Sourozenci K. kupovali omamnou látku na provizi a zaplatili celkem částku 5.400 DM, přičemž na konci těchto obchodních vztahů mu oba dlužili částku 9.000,- DM.
2. V období od listopadu 1994 do srpna 1995 ods. Z. přinesl celkem v 17 případech v asi ve dvoutýdenních intervalech vždy 20 gr heroinu s obsahem účinné látky 10 %, a to z P. přes česko-německou hranici u F./G. Tam jej předal jinak ods. M. W., roz. E., do komise k prodeji za provizi, přičemž ta zaplatila 60-80,- DM za gram. Ve třech nezjistitelných případech ods. Z. přemluvil M. W. k tomu, aby vycestovala do ČR, a zde si vždy na sebe vzala 20 gr heroinu s obsahem účinné látky 10%, a tu pokaždé propašovala přes hranici zpět do Německa, kde ji podle plánu dále prodávala neznámým odběratelům.
3. Dne 27. 8. 1995 ods. Z. kontaktoval M. W., roz. E. a následujícího dne se s ní sešel na slovensko-rakouském hraničním přechodu B., kde od něj obdržela 77,3 gr heroinu s obsahem účinné látky 13,2%, která odpovídá 10,2 gr heroinhydrochloridu. Za to od M. W. obdržel 1.000,- DM s tím, že ona převeze drogu dále do Německa, a tam ji bude prodávat za cenu min. 150,- DM za gram.
4. Dne 5. 10. 1998 ods. Z. vycestoval ze Slovenska na území SRN a vezl u sebe 47,0 gr heroinu s obsahem účinné látky od 2,75 do 11% rovnajícím se 4,81 gr heroinhydrochloridu. V dílčím množství 17,6 gr bylo navíc obsaženo 0,35 gr báze monoacethylmorphinu. Omamné látky byly určeny k dalšímu ziskovému prodeji jistému W., který bydlel společně s M. S., k čemuž nedošlo, neboť heroin byl dne 28. 8. 1995 zajištěn a do prodeje se už nedostal.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. 66/2012-MOT-T/10 ze dne 13. 12. 2012, Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ). Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 21. 12. 2012.

Podle § 4a odst. 3 může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený P. Z. je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku). Co se týče závažnosti spáchaných trestných činů, odsouzený se v poměrně rozsáhlém časovém období dopouštěl úmyslné, obecně nebezpečné trestné činnosti, formou pokračování, spočívající v přeshraničním neoprávněném obchodování s návykovými látkami, a to ve značném rozsahu. Tomu odpovídá mimořádná závažnost prokázané trestné činnosti, které odpovídá druh i výměra uloženého trestu, který byl vyměřen v trvání 5 (pěti) let a 9 (devíti) měsíců.

Z toho vyplývá, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení obv. P. Z. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. ledna 2013
Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman