11 Tcu 249/2012
Datum rozhodnutí: 26.02.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 249/2012-7

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. února 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, R. T., rozsudkem Zemského soudu Bayreuth, Spolková republika Německo, ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 1 KLs 260 Js 10431/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu Bayreuth, Spolková republika Německo, ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 1 KLs 260 Js 10431/10, který nabyl právní moci dne 17. 5. 2011, byl R. T. uznán vinným trestným činem krádeže ve čtyřech případech v jednotě činu s poškozením věci a pokusem krádeže ve dvou případech, v jednom případě v jednotě činu s poškozením věci, a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců.

Podle skutkových zjištění Zemského soudu Bayreuth se R. T. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v době od 13. 9. 2010 do 15. 10. 2010 jednáním popsaným v bodech 1), 3), 4), 6) rozsudku, částečně s dalšími spolupachateli na různých místech v Německu za použití násilí vnikl do autodílen a autosalonů, kde odcizil různé předměty, jednáním popsaným v bodech 1), 3), 4) též automobily různých značek, a v případě skutků pod body 2), 5) a 7) se o toto pokusil. Na odcizených věcech byla způsobena škoda ve výši 67.765,- Eur a v případě skutků popsaných v bodech 1), 5), 6) a 7) rozsudku pak vznikla poškozením na věcech a objektech rovněž věcná škoda ve výši několika tisíc Eur.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený R. T. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku, trestný čin poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. T. se dopustil více útoky majetkové trestné činnosti, kterou způsobil značnou škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této trestné činnosti dopustil společně s dalšími osobami, množstvím protiprávních útoků, jakož i způsobem jejich provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. T. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. února 2013

Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík