11 Tcu 249/2003
Datum rozhodnutí: 11.11.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 249/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. Š. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 251 Ls 142 Js 069466/97, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců podle § 92a odst. 2, č. 1, odst. 1, č. 1 a 2, § 92 odst. 1, č. 1 a č. 6, § 3 odst. 1 věta 1, § 58 odst. 1, č. 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53, § 69, 69a, § 69b, § 74 odst. 1, odst. 2, č. 1 německého trestního zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 251 Ls 142 Js 069466/97, jenž nabyl právní moci dne 17. 9. 1998, byl V. Š. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců podle § 92a odst. 2, č. 1, odst. 1, č. 1 a 2, § 92 odst. 1, č. 1 a č. 6, § 3 odst. 1 věta 1, § 58 odst. 1, č. 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53, § 69, 69a, § 69b, § 74 odst. 1, odst. 2, č. 1 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že v době od 6. 10. 1997 do 26. 11. 1997, společně se čtyřmi spoluobžalovanými, v šesti případech převezl nebo se pokusil převést z České republiky na území Spolkové republiky Německo jako řidič, případně jako spolujezdec ukazující cestu, celkem 39 až 43 cizích státních příslušníků ze třetích zemí, přičemž věděl, že cizinci neměli u sebe nezbytná povolení opravňující legální přicestování, nebo povolení k pobytu ani povolení k čekací lhůtě, a za to obdržel odměnu v celkové výši nejméně 9.000,- Kč.

Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. Š. se ve více případech pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík