11 Tcu 245/2003
Datum rozhodnutí: 28.11.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 245/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. B. rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne 18. 11. 2002, sp. zn. 602 Hv 32/02t, a to pro zločin těžké výdělečné krádeže vloupáním ve skupině dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 127, § 128 odst. 1 č. 4, § 129 č. 1, § 130, § 15 rakouského trestního zákona a přečin zatajení listiny podle § 229 odst. 1 rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání pěti let.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne 18. 11. 2002, sp. zn. 602 Hv 32/02t, jenž nabyl právní moci dne 22. 11. 2002, byl Z. B. uznán vinným zločinem těžké výdělečné krádeže vloupáním ve skupině dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 127, § 128 odst. 1 č. 4, § 129 č. 1, § 130, § 15 rakouského trestního zákona, a přečinem zatajení listiny podle § 229 odst. 1 rakouského trestního zákona. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že

- společně s L. N. ve W. v noci z 1. 11. na 2. 11. 2000 ve firmě O. po vypáčení okna, protipožárních dveří a příruční pokladny odcizili hotovost, fotoaparát značky Canon a mobilní telefon značky Ericson vše v hodnotě kolem 1 816, 86 ,

- společně s L. N. někdy v době mezi počátkem listopadu 2000 a počátkem podzimu 2001 v H., při asi osmi dnes již nezjistitelných akcích, po vypáčení oken a dveří odcizili věci v dnes již nezjistitelné hodnotě,

- v době od 16. 10. 2001 do 21. 12. 2001 jako člen skupiny společně s L. N. a R. V. se v celkem devatenácti případech vloupali do objektů firem s úmyslem odcizit tam, nebo se pokusit odcizit, cizí movité věci patřící jiným subjektům, a přivlastněním těchto věcí se nezákonně obohatit, přičemž hodnota těchto věcí byla nejméně 53.605,- ,

- v době od 11. 1. 2002 do 26. 2. 2002 jako člen skupiny společně s F. K. a D. C. se v celkem třinácti případech vloupali do objektů firem s úmyslem odcizit tam, nebo se pokusit odcizit, movité věci patřící jiným subjektům, a přivlastněním těchto věcí se nezákonně obohatit, přičemž hodnota těchto věcí byla nejméně 28 426,- ,

- spolu s L. N. a R. V. zatajil ode dne 22. 11. 2001 v H. a ostatních místech technický průkaz vozidla pro poznávací značku KO 201AI s úmyslem, aby se jich v právním styku použilo k prokázání práva, právního vztahu nebo určité skutečnosti,

- spolu s F. K. a D. C. ve vědomé a chtěné součinnosti od 27. 1. 2002 v K. a ostatních místech zatajil řidičský průkaz, technický průkaz pro poznávací značku KO11IH, úvěrovou kartu American?Express, Visa kartu a průkaz Letecké skupiny Vídeň Petera Simina.

Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák., trestný čin neoprávněné držení platební karty podle § 249b tr. zák.). Pro úplnost je třeba dodat, že obviněným neoprávněně držené doklady od vozidel - technický průkaz, a řidičský průkaz byly získány v rámci odcizování cizích věcí, tedy jedním jednáním (jedním skutkem), které vykazuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z. B. se pro finanční prospěch podílel opakovaně na organizovaných vloupáních do různých objektů v úmyslu opatřit si zdroj příjmů, v trestné činnosti pokračoval po delší dobu a způsobil značnou škodu na cizím majetku.

Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík