11 Tcu 244/2003
Datum rozhodnutí: 28.11.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 244/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. M.,

1. rozsudkem Okresního soudu v Mannheimu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 12. 1997, sp. zn. 30 Ds 246/97, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Mannheimu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 8. 1998, sp. zn. (11) 3 Ns 67/97, a to pro trestný čin nedovoleného nabývání omamných prostředků a trestný čin nedovoleného obchodování s omamnými prostředky podle § 29 I č. 1 a § 3 I zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo a § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců,

2. rozsudkem Okresního soudu v Mannheimu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 11. 1998, sp. zn. 3 Ls 406 Js 915/98-AK 45/98, a to pro trestný čin organizované loupeže spojené s úmyslným tělesným poraněním podle § 249 I, § 223 I, § 232 I a F, § 52 a § 25 II trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mannheimu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 12. 1997, sp. zn. 30 Ds 246/97, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Mannheimu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 8. 1998, sp. zn. (11) 3 Ns 67/97, jenž nabyl právní moci dne 26. 8. 1998, byl R. M. uznán vinným trestným činem nedovoleného nabývání omamných prostředků a trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými prostředky podle § 29 I č. 1 a § 3 I zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo a § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců.

Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že

1. dne 26. 3. 1997 získal v M. od odděleně stíhané M. M. psaníčko heroinu za 40,- DM, přičemž v něm bylo obsaženo přibližně 0,5 gramu heroinu průměrné uliční kvality,

2. v době od minimálně 28. 3. 1997 do 30. 6. 1997 získal minimálně každé tři dny - tedy minimálně ve 31 případech - v M. vždy od neznámých osob ve veřejné drogové scéně vždy po 0,5 gramech heroinu pro svoji vlastní

konzumaci,

3. dne 17. 6. 1997 se vydal s odděleně stíhanou M. M. do D.?E., aby tam získal od neznámé osoby tureckého původu pět gramů heroinu vždy za cenu 150,- DM, přičemž tento heroin byl určen částečně pro jeho vlastní konzumaci, částečně ovšem pro další prodej se ziskem, čímž chtěl jmenovaný financovat svoji vlastní konzumaci,

přičemž odsouzený si byl ve všech případech vědom toho, že nemá potřebné povolení pro manipulaci s omamnými prostředky.

Rozsudkem Okresního soudu v Mannheimu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 11. 1998, sp. zn. 3 Ls 406 Js 915/98-AK 45/98, jenž nabyl právní moci dne 19. 1. 1999, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem organizované loupeže spojené s úmyslným tělesným poraněním podle § 249 I, § 223 I, § 232 I a F, § 52 a § 25 II trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že dne 3. 11. 1998 kolem 17,30 hod. se seznámil se svědkem R. v restauraci na hlavním nádraží v M., kde společně s ním asi dvě až tři hodiny pil pivo a povídal si a v průběhu večera s ním navštívil další restaurace ve vnitřním městě M., navázal kontakt se spoluodsouzenými S. a T., kteří pokračovali společně s ním a svědkem R. k obchodnímu domu C., kde se strhla rvačka, při které vzal společně organizovaně a násilím se spoluodsouzenou S. svědkovi R. peněženku, přičemž odebral z této peněženky šekovou kartu spořitelny H., podnikový průkaz z firmy ABB a hotovost 380,- DM, kterou chtěl použít pro obstarání si drog pro vlastní konzumaci poté, co si částku rozdělil se spoluodsouzenou S., načež kolem 1,30 hod byl zadržen v kvadrantu P4 před P. Svědek R. utrpěl v důsledku přepadení pohmožděniny v obličeji a na celém těle.

Dne 24. 10. 2003 pod sp. zn. 948/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák. a trestný čin loupeže podle § 234 trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. M. se dopustil v prvém případě drogové trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika vázána mezinárodními úmluvami, a v druhém případě použil přímého fyzického násilí vůči poškozenému za účelem zmocnění se cizí věci (peněz) a způsobil poškozenému úmyslné tělesné poranění. Pokud jde o druh trestu byl mu uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík



Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář