11 Tcu 240/2003
Datum rozhodnutí: 11.11.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 240/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. B. rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. 5 Ds 941 Js 399/01, a to pro trestné činy nedovoleného přicestování po vyhoštění, nedovoleného pobytu po vyhoštění a podílnictví podle § 92 odst. 2 č. 1 písm. a) a b) cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 259 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. 5 Ds 941 Js 399/01, jenž nabyl právní moci dne 26. 4. 2001, byl J. B. uznán vinným trestnými činy nedovoleného přicestování po vyhoštění, nedovoleného pobytu po vyhoštění a podílnictví podle § 92 odst. 2 č. 1 písm. a) a b) cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 259 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že:

1. dne 6. 1. 2001 krátce po půlnoci přicestoval mimo povolený hraniční přechod v oblasti obce N., R.-B.-S., do Spolkové republiky Německo, kde se zdržoval až do svého zadržení téhož dne okolo 2:00 hod., a to přestože mu bylo známo, že na základě nařízení Zemského správního úřadu B. ze dne 29. 10. 1997 byl vyhoštěn a nemá žádné zvláštní povolení k přicestování;

2. během tohoto časového úseku jej oslovily blíže nezjištěné osoby a nabídly mu, aby přepravil na diskotéku N. z. v J. věci, které, jak věděl, byly krátce předtím odcizeny, což za přislíbenou odměnu ve výši 300,- Kč přijal. Následně mu bylo předáno autorádio zn. Blaupunkt, odnímatelná radiová deska, teploměr a autorádio neurčené značky, to vše v celkové hodnotě cca 200 DM, odcizené předtím z osobních automobilů zaparkovaných v obci N.

Dne 29. 10. 2003 pod sp. zn. 3268/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 trestního zákona a podílnictví podle § 251 trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. B. jednak mařil řádný výkon rozhodnutí státního orgánu tím, že úmyslně nerespektoval rozhodnutí o zákazu pobytu, jednak ukrýval cizí věci získané trestnou činností tím způsobem, že je pomáhal odstranit z dosahu možného odhalení u pachatelů. V obou případech jde o úmyslnou trestnou činnost, směřující vůči různým objektům, jejíž závažnost je zvyšována okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z posuzovaného rozhodnutí německého soudu, a to, že byl ve Spolkové republice Německo v nedávné minulosti pro majetkovou trestnou činnost již opakovaně trestán. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík



Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář