11 Tcu 24/2015
Datum rozhodnutí: 05.08.2015
Dotčené předpisy: § 10 odst. 2 tr. ř., § 198 předpisu č. 104/2013Sb.




11 Tcu 24/2015-40


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal dne 5. srpna 2015 v neveřejném zasedání návrh předsedy senátu Vrchního soudu v Praze ve věci obviněného
Mgr. M. H.
, vedené u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 3 To 20/2015, na vydání rozhodnutí o vynětí obviněného z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, a rozhodl
takto
:



Podle § 10 odst. 2 tr. ř. obviněný Mgr. M. H.
není vyňat
z pravomoci orgánů činných v trestním řízení pro účely trestního stíhání ohledně skutku uvedeného pod bodem I/1) až 5) obžaloby státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 1 KZV 50/2011, v němž je obžalobou spatřován pokračující zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písmeno a), odst. 3 trestního zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 4/2012.


Odůvodnění:


Městským státním zastupitelstvím v Praze byla dne 13. 3. 2012 pod sp. zn. 1 KZV 50/2011 podána na obviněného M. H. (dále též jen obviněný ) obžaloba pro jednání, podle něhož společně s obviněnými R. K., D. M. a R. V.:

I./
v průběhu roku 2010 na různých místech v ČR, společně po předchozí vzájemné dohodě s přesně rozdělenými úkoly a ve vzájemné součinnosti, v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty, Finančním a Celním úřadům předstírali dodání zboží do jiné členské země EU, přičemž obviněný M. H. poskytoval finanční prostředky na nákup zboží, kontroloval jednotlivé obchody, platby, výběry peněz v hotovosti, udílel obviněnému K. pokyny k realizaci krácení DPH, obviněný R. K. jako zmocněnec B. T. s. r. o na základě plné moci jednal s odběrateli na území České republiky a dodavateli na území Slovenské republiky a bez souhlasu majitelů a jednatelů na základě padělaných plných mocí neoprávněně užíval jména slovenských obchodních společností EXPE-LTD, s. r. o. a XORION s. r. o, jejich jmény uzavíral kupní smlouvy a při jednáních s dodavateli předstíral vývoz níže uvedeného zboží na území Slovenské republiky, přičemž toto zboží přímo prodával odběratelům na území ČR, řídil spoluobviněného V. k výběru peněžních prostředků v hotovosti, obviněný D. M. poskytoval finanční prostředky na nákup níže uvedeného zboží, kontroloval jednotlivé obchody a platby, výběry peněz v hotovosti, udílel obviněnému K. pokyny, obviněný R. V. jako jednatel společnosti Bedford Trade s. r. o do funkce dosazený za úplatu spoluobviněnými, jednal dle jejich pokynů, vybíral v hotovosti peníze z účtů společnosti Bedford Trade s. r. o., a aby zastíral trestnou činnost, nepodal daňová přiznání k dani z přidané hodnoty a pro Finanční úřad byl nekontaktní a tak


1/
v období nejméně od 13. 4. 2010 do 29. 7. 2010 předstírali dodání níže uvedeného zboží na Slovensku tak, že od obchodní společnosti ALFA KOVO, s. r. o. sídlem Plzeň, Koterovská 290/9, PSČ:32600, IČ:25234315 odebrali zejména hutní materiál v cenách bez DPH, přičemž při koupi neoprávněně užívali jméno slovenské obchodní společnosti EXPE-LTD, s. r. o. se sídlem Náměstí SNP 3, Banská Bystrica, PSČ:97401, IČ:36613142, za kterou na základě padělané plné moci ze dne 1. 4. 2010 jednal obviněný R. K., přičemž zboží z ČR nevyvezli, ale prodali jej zejména prostřednictvím obchodní společnosti BEDFORD Trade, s. r. o. se sídlem Praha 5, nám. 14. října 1307/2, PSČ: 15000, IČ:29005752 za cenu včetně DPH různým odběratelům na území České republiky, když finanční prostředky ve výši hodnoty DPH, kterou státu neodvedli si ponechali pro svoji potřebu a tak deklarovali vývoz zejména hutního materiálu na základě faktur, jak jsou uvedeny v podané obžalobě viz str. 2307 - 2308 spisu, čímž způsobili České republice zastoupené Finančním úřadem v Plzni, se sídlem Plzeň, nám. Českých bratří 8, škodu zkrácením DPH ve výši 16.357.903,64 Kč.


2/
v době nejméně od 10. 5. 2010 do 11. 10. 2010 zakoupili na Slovensku u slovenské obchodní společnosti ZIN s. r. o. měď CU - mix, CU katody v cenách bez DPH a následně prostřednictvím obchodní společnosti BEDFORD Trade, s. r. o. se sídlem Praha 5, nám. 14. října 1307/2, PSČ: 15000, IČ:29005752, toto zboží prodali obchodní společnosti ALFA KOVO, s. r. o. sídlem Plzeň, Koterovská 290/9, IČ:25234315, v cenách včetně DPH, kterou státu neodvedli a peněžní prostředky ve výši hodnoty DPH si ponechali pro svoji potřebu, na základě faktur, které jsou uvedeny na č. l. 2308 - 2309 spisu, čímž způsobili České republice zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 5 škodu zkrácením DPH ve výši 9.461.986,45,- Kč.


3/
v době nejméně od 11. 5. 2010 do 11. 10. 2010 na území Slovenské republiky zakoupili od slovenské společnosti ZIN s. r. o. se sídlem Hronský Beňadik, Mýtne námestie 464, IČO:30776520, hutní materiál a měd' CU katody, CU mix a to v cenách bez DPH a obratem prostřednictvím obchodní společnosti BEDFORD Trade, s. r. o. sídlem Praha 5, nám. 14. října 1307/2, IČ:29005752, materiál prodali na území České republiky společnosti S Metal s.r.o. sídlem Brno, Staňkova 103/18, IČ:27710459, společnosti KM Steel a dalším dosud neustanoveným společnostem v cenách včetně DPH, kterou státu neodvedli a peněžní prostředky ve výši hodnoty DPH si ponechali pro svoji potřebu, na základě faktur, které jsou uvedeny na str. 2309 spisu, čímž způsobili České republice zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 5 škodu zkrácením DPH ve výši 3.564.272,44,-Kč.


4/
v době nejméně od 18. 3. 2010 do 21. 12. 2010 na území Slovenské republiky zakoupili od slovenské společnosti METALCO HOLÍČ s.r.o. se sídlem Holíč, Kopčianska 35, DIČ:2020185915 hutní materiál v cenách bez DPH a obratem prostřednictvím obchodní společnosti BEDFORD Trade, s. r. o. sídlem Praha 5, nám. 14. října 1307/2, IČ:29005752, zboží prodali na území České republiky společnosti S Metal s. r. o. sídlem Brno, Staňkova 103/18, IČ:27710459 a dalším dosud neustanoveným společnostem v cenách včetně DPH, kterou státu neodvedli, a peněžní prostředky ve výši hodnoty DPH si ponechali pro svoji potřebu, na základě faktur uvedených na č. l. 2310 spisu, čímž způsobili České republice zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 5 škodu zkrácením DPH ve výši 892.387,40 Kč.


5/
v období nejméně od 1. 9. 2010 do 22. 11. 2010 na různých místech v ČR, od obchodní společnosti ŽELEZO Hranice, s.r.o. sídlem Hranice I-město, Teplická 226, PSČ:75301, IČ:25375156, nakoupili zejména hutní materiál v cenách bez DPH, přičemž předstírali prodej a dodání tohoto zboží na území Slovenské republiky, přičemž při koupi neoprávněně užívali jméno slovenské obchodní společnosti XORION s. r. o. sídlo Prievozská 38, Bratislava, PSČ:82105, IČ:45495106, za kterou jednal bez souhlasu majitele a jednatele S. P., na základě padělané plné moci R. K., přičemž zboží prodali zejména prostřednictvím obchodní společnosti BEDFORD Trade, s. r. o. sídlem Praha 5, nám. 14. října 1307/2,IČ:29005752 různým odběratelům na území České republiky v cenách včetně DPH, kterou státu neodvedli, a peněžní prostředky ve výši hodnoty DPH si ponechali pro svoji potřebu na základě faktur, které jsou uvedeny na č. l. 2311 - 2312 spisu, čímž způsobili České republice zastoupené Finančním úřadem v Hranicích na Moravě škodu na DPH ve výši 5.123.288,80 Kč.


když celkem způsobili České republice krácením DPH škodu ve výši 35.399.838,73 Kč,


Tím se obviněný měl dopustit zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 odst. l tr. zákoníku.


Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 56 T 4/2012, byl obviněný uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, a odsouzen za tento trestný čin a dále za trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zák., zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zák., zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zák. z rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 61 T 18/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 1 To 45/2014, podle § 160 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. a § 54 odst. 1, 3 tr. zák. byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 4 000 000 Kč (čtyř milionů korun českých), přičemž pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle § 56a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to osobního automobilu PORSCHE typ 92A, obchodního značení CAYENNE DIESEL, barvy černá-metal, který je ve správě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Brno, Odbor odloučené pracoviště Zlín, a finančních prostředky ve výši 91.976,86 Kč na bankovním účtu, vedeném u peněžního domu Česká spořitelna, a. s., IČ: 45244782, sídlo Olbrachtova 1929/62, Praha 4.


Současně byl zrušen výrok o trestu uloženém mu rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 61 T 18/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 1 To 45/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.


Stalo se tak na podkladě skutkového zjištění, že
(společně s obviněnými R. K., D. M. a R. V.):


I/

v průběhu roku 2010 na různých místech v ČR, společně po předchozí vzájemné dohodě a ve vzájemné součinnosti, v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty, finančním úřadům zastírali dodávání zboží prostřednictvím společností plátců DPH do ČR a jiné členské země EU, přičemž u prodávaného zboží neprokázali jeho nabytí, přičemž obžalovaný M. H. poskytoval finanční prostředky na nákup zboží, kontroloval jednotlivé obchody, platby, výběry peněz v hotovosti, obžalovaný R. K. jako zmocněnec Bedford Trade, s.r.o., na základě plné moci jednal s odběrateli na území České republiky a dodavateli na území Slovenské republiky a bez souhlasu majitelů a jednatelů na základě padělaných plných mocí neoprávněně užíval jména slovenských obchodních společností EXPE-LTD, s. r. o., a XORION, s. r. o, jejichž jmény uzavíral kupní smlouvy a při jednáních s dodavateli jako prostředník předkládal dodavatelům Prohlášení o přepravě jako doklad potvrzující dodání níže uvedeného zboží na území Slovenské republiky, přičemž toto zboží přímo prodával odběratelům na území ČR nebo Slovenska, avšak jinému než určenému odběrateli, řídil spoluobžalovaného V. k výběru peněžních prostředků v hotovosti, obžalovaný D. M. poskytoval finanční prostředky na nákup níže uvedeného zboží, kontroloval jednotlivé obchody a platby, výběry peněz v hotovosti, obžalovaný R. V. jako jednatel společnosti Bedford Trade, s. r. o., do funkce dosazený za úplatu spoluobžalovanými, jednal dle jejich pokynů, vybíral v hotovosti peníze z účtů společnosti Bedford Trade, s. r. o., a aby zastíral trestnou činnost, nepodal daňová přiznání k dani z přidané hodnoty a pro finanční úřad byl nekontaktní a tak


1/
v období nejméně od 13. 4. 2010 do 29. 7. 2010 zprostředkovávali obchodní společnosti ALFA KOVO s. r. o., sídlem Plzeň, Koterovská 290/9, PSČ:32600, IČ:25234315, přepravu při dodání níže uvedeného zboží na Slovensko, přičemž neoprávněně užívali jméno slovenské obchodní společnosti EXPE-LTD, s. r. o., se sídlem Náměstí SNP 3, Banská Bystrica, PSČ: 97401, IČ:36613142, za kterou na základě padělané plné moci ze dne 1. 4. 2010 jednal obžalovaný R. K., přičemž zboží neopustilo území ČR, ale prodali jej prostřednictvím obchodní společnosti Bedford Trade, s. r. o., se sídlem Praha 5, nám. 14. října 1307/2, PSČ: 15000, IČ:29005752, za cenu s vyčíslenou DPH různým odběratelům na území České republiky a Slovenska, když finanční prostředky ve výši hodnoty DPH, kterou státu nepřiznali v daňových přiznáních a neodvedli, si ponechali pro svoji potřebu a umožnili tak, na základě vystavených daňových dokladů faktur, uplatnění odpočtu DPH, resp. osvobození tomuto odběrateli, a to z faktur, jak jsou uvedeny v rozsudku na str. 4086 4088 spisu, čímž prokazatelně způsobili České republice zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 5, Peroutkova 61, škodu zkrácením DPH ve
výši 3 346 961,09 Kč
,


2/
v době nejméně od 10. 5. 2010 do 11. 10. 2010 vystavila obchodní společnost Bedford Trade, s. r. o., se sídlem Praha 5, nám. 14. října 1307/2, PSČ: 15000, IČ:29005752 daňové doklady - faktury, jak jsou uvedeny v rozsudku na str. 4088 - 4089 spisu, na zboží, u kterého neprokázala jeho nabytí, na společnost ALFA KOVO s. r. o. sídlem Plzeň, Koterovská 290/9, PSČ:32600, IČ:25234315 za cenu s vyčíslenou DPH; tuto daň státu nepřiznali, neodvedli a peněžní prostředky ve výši hodnoty DPH si ponechali pro svoji potřebu, Faktury vystavené společností Bedford Trade s.r.o na společnost ALFA KOVO s. r. o.,

čímž způsobili České republice zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 5, Peroutkova 61, škodu zkrácením DPH ve výši
9.461.986,45 Kč
,


3/
v době nejméně od 10. 5. 2010 do 11. 10. 2010 na území Slovenské republiky pořídili jménem společnosti Bedford Trade, s.r.o., se sídlem Praha 5, nám. 14. října 1307/2, PSČ: 15000, IČ:29005752 od slovenské společnosti ZIN, s.r.o., se sídlem Hronský Beňadik, Mýtne námestie 464, IČO:30776520, hutní materiál a měď CU katody, CU mix a to v cenách bez DPH, kterou ve svých daňových přiznáních nepřiznali a neodvedli a peněžní prostředky si ponechali pro svoji potřebu na základě faktur, jak jsou uvedeny v rozsudku na str. 4089 spisu, čímž způsobili České republice zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 5, Peroutkova 61, škodu zkrácením DPH ve výši
3.564.052,86 Kč
,


přičemž toto zboží bylo obratem prostřednictvím společnosti Bedford Trade s. r. o. sídlem Praha 5, nám. 14. října 1307/2, IČ:29005752, prokazatelně dodáno na území České republiky a fakturováno, a to na základě faktur, jak jsou uvedeny v rozsudku na str. 4090 spisu, společnostem S Metal, s. r. o., sídlem Brno, Staňkova 103/18, IČ:27710459 a společnosti HESCO s. r. o. se sídlem Otrokovice, tř. Tomáše Bati 1616, PSČ 765 02, IČ: 15530639 v cenách s vyčíslením DPH, kterou státu nepřiznali, neodvedli a peněžní prostředky ve výši hodnoty DPH si ponechali pro svoji potřebu; prokazatelně bylo zboží také dodáváno společnosti KM Steel s. r. o. v likvidaci se sídlem Ostrava - Vítkovice, Mírová 24/97, PSČ 703 00, IČ: 26845814 a společnosti FERROSO metal s.r.o. se sídlem Praha 2, Perucká 2482/7, PSČ 120 00, IČ: 28959272 bez zjištění fakturovaných částek a dalším dosud nezjištěným společnostem, čímž prokazatelně způsobili České republice zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 5 škodu zkrácením DPH ve výši
1.277.184,14 Kč
,


4/

v době nejméně od 18. 3. 2010 do 21. 12. 2010 na území Slovenské republiky pořídili jménem společnosti Bedford Trade, s. r. o., se sídlem Praha 5, nám. 14. října 1307/2, PSČ: 15000, IČ:29005752 od slovenské společnosti METALCO HOLÍČ s. r. o. se sídlem Holíč, Kopčianska 35, DIČ:2020185915, hutní materiál v cenách bez DPH, kterou ve svých daňových přiznáních nepřiznali a neodvedli a peněžní prostředky si ponechali pro svoji potřebu (viz faktury daňové doklady vystavené společností METALCO HOLÍČ s. r. o. na společnost Bedford Trade, s. r. o., jak jsou uvedeny v rozsudku na str. 4090 - 4091 spisu), čímž způsobili České republice zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 5, Peroutkova 61, škodu zkrácením DPH ve výši
892.387,48 Kč
,


přičemž toto zboží bylo obratem prostřednictvím obchodní společnosti Bedford Trade, s. r. o., sídlem Praha 5, nám. 14. října 1307/2, IČ:29005752, prokazatelně dodáno na území České republiky a fakturováno na základě faktur, jak jsou uvedeny v rozsudku na str. 4091 spisu) společnosti HESCO s. r. o. se sídlem Otrokovice, tř. Tomáše Bati 1616, PSČ 765 02, IČ: 15530639 v cenách s vyčíslenou DPH, kterou státu nepřiznali, neodvedli, a peněžní prostředky ve výši hodnoty DPH si ponechali pro svoji potřebu, čímž prokazatelně způsobili České republice zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 5 škodu zkrácením DPH ve výši
54 799,37 Kč
,


5/
v období nejméně od 1. 9. 2010 do 22. 11. 2010, zprostředkovali obchodní společnosti ŽELEZO Hranice, s.r.o., sídlem Hranice I-město, Teplická 226, PSČ:75301, IČ:25375156, přepravu při dodání zejména hutního materiálu na Slovensko v cenách bez DPH, přičemž neoprávněně užívali jméno slovenské obchodní společnosti XORION, s. r. o., sídlo Prievozská 38, Bratislava, PSČ:82105, IČ:45495106, za kterou jednal bez souhlasu majitele a jednatele S. P., na základě padělané plné moci R. K., přičemž zboží, které neopustilo území ČR, prodali zejména prostřednictvím obchodní společnosti Bedford Trade, s. r. o., sídlem Praha 5, nám. 14. října 1307/2, IČ:29005752, společnosti S METAL s. r. o. sídlem Brno, Staňkova 103/18, IČ:27710459 na území České republiky za cenu s vyčíslenou DPH, když finanční prostředky ve výši hodnoty DPH, kterou státu nepřiznali a neodvedli, si ponechali pro svoji potřebu, a umožnili tak, na základě vystavených daňových dokladů faktur, uplatnění odpočtu DPH tomuto odběrateli, a to z faktur, jak jsou uvedeny v rozsudku na str. 4091 - 4093 spisu, čímž prokazatelně způsobili České republice zastoupené Finančním úřadem pro Prahu, Peroutkova 61, škodu zkrácením DPH ve
výši 3 908 401,98 Kč
, když celkem způsobili České republice krácením DPH škodu nejméně ve výši
22 505 773,37 Kč.


Proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podala odvolání jednak státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, a to v neprospěch obviněného, jednak obviněný prostřednictvím svých obhájců Mgr. Šimona Balihara a JUDr. Oldřicha Chudoby. V bodě B4 odvolání podaného prostřednictvím obhájce Mgr. Šimona Balihara obviněný též namítá porušení zásady speciality (č. l. 4172 spisu). Uvádí, že na základě usnesení Krajského soudu v Bratislavě ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 3 Ntc 7/2011, bylo ve vztahu k jeho osobě rozhodnuto o vykonání evropského zatýkacího rozkaz (dále též jen EZR ) vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 13. 5. 2011, přičemž tento EZR se vztahoval pouze na skutek vymezený usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 5. 4. 2011, č. j. OKFK-251-230/TČ-2010-200203; jiné skutky předmětem EZR a tedy ani jeho vydání nebyly. Dále konstatuje, že v rámci řízení o vykonání EZR a předání uplatnil ve smyslu § 31 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona Slovenské republiky č. 154/2010 Z. z., o Evropském zatýkacím rozkazu, zásadu speciality. V návaznosti na výše uvedené konstatuje, že v rámci žalobního návrhu odpovídají jednání, pro které byl předán, části skutku uvedené v bodu I/ 1/, s výjimkou faktury pod pořadovým číslem 20, v bodu I/ 2/, a to pouze faktury uvedené pod pořadovým číslem 1- 5 a v bodu I/ 5/. V rámci výroku rozsudku odpovídá, podle tvrzení obviněného, jednání, pro které byl předán, jen část skutku uvedená v bodu I/ 2/, a to pouze faktury uvedené pod pořadovým číslem 1- 5. Namítá tedy, že ve vztahu k jiným jednáním bylo a je jeho trestní stíhání vzhledem k § 406 odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, i vzhledem k § 198 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. Podle jeho názoru v trestních stíháních jeho osoby pro jiná jednání než to, pro které byl vydán, nemělo být pokračováno, a tato měla být ve smyslu § 11 odst. 1 tr. ř. zastavena.


V současné době se věc nachází v řízení o podaných odvoláních u Vrchního soudu v Praze, přičemž předseda odvolacího senátu s ohledem na výše rozvedenou odvolací námitku týkající se porušení zásady speciality předložil Nejvyššímu soudu návrh, aby podle § 10 odst. 2 tr. ř. rozhodl, zda nebo do jaké míry je obviněný M. H. ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 4/2012, vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.


V návrhu předně konstatoval, že proti obviněnému bylo trestní řízení vedeno v rámci přípravného řízení za podmínek § 302 a násl. tr. ř., kdy dne 13. 5. 2011, ve věci sp. zn. 37 Nt 504/2011, byl vydán Obvodním soudem pro Prahu 5 Evropský zatýkací rozkaz, ve kterém je skutek popsán tak, že
obviněný M. H. ve spolupachatelství s dalšími obviněnými (R. K., D. M. a R. V.), v době nejméně od 13. 4. 2010 do 22. 11. 2010, úmyslně krátili daň z přidané hodnoty předstíraným vývozem hutního materiálu a mědi do zahraničí, přičemž ve skutečnosti k prodeji docházelo na území České republiky, čímž způsobili České republice zastoupené příslušnými finančními úřady na neodvedené DPH škodu v celkové výši 24.464.443,-Kč ,
čímž měli spáchat zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 tr. zákoníku. Dále uvedl, že na základě tohoto EZR byl obviněný dne 7. 10. 2011 zadržen ve Slovenské republice a následně Krajský soud v Bratislavě usnesením ze dne 29. 11. 2011 rozhodl, že se tento EZR vykoná, přičemž v rámci tohoto řízení obviněný uplatnil zásadu speciality. Po předání do České republiky pokračovalo přípravné řízení, které skončilo podáním shora uvedené obžaloby. Během přípravného řízení, ani v řízení před nalézacím soudem, nedošlo k tomu, že by se obviněný vzdal jím uplatněné zásady speciality v rámci předávacího řízení, naopak již při prvním hlavním líčení dne 16. 4. 2012 upozornil, že je stíhán v rozporu s touto zásadou i pro dílčí skutky pokračujícího deliktu, pro které bylo zahájeno trestní stíhání až po vydání EZR, a to konkrétně pro skutky uvedené pod body 3 a 4 obžaloby. Městský soud v Praze však přesto nepostupoval v souladu s rozhodnutím č. 24/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek trestních a nepožádal Nejvyšší soud o rozhodnutí o této námitce postupem podle § 10 odst. 2 tr. ř., případně si nevyžádal souhlas s rozšířením trestního stíhání od příslušného soudu ve Slovenské republice, a dále pokračoval v řízení, jehož výsledkem je výše citovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2014, který obviněný napadl odvoláním. S ohledem na to, že v tomto odvolání obviněný opětovně uplatnil námitku nerespektování zásady speciality, kterou však není vrchní soud v rámci odvolacího řízení oprávněn řešit jako předběžnou otázku, a to s ohledem na ustanovení § 10 odst. 2 tr. ř., (viz též shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006 sp. zn. 11 Tcu 29/2006 i komentář k § 85 a § 198 zákona č. 104/2013 Sb.; stejně tak k § 389 a 406 tr. ř.), v návaznosti v jakém rozsahu byl obviněný předán, předseda odvolacího senátu v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 tr. ř. rozhodl, zda je obviněný M. H. ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 4/2012, vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud před samotným rozhodnutím ve smyslu § 10 odst. 2 tr. ř. předně zkoumal, zda je v dané věci vůbec namístě rozhodování podle uvedeného ustanovení trestního řádu a dospěl k následujícímu závěru:


Podle § 10 odst. 1 tr. ř. jsou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
podle trestního řádu vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.


Podle § 10 odst. 2 tr. ř. platí, že
vznikne li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo, Nejvyšší soud.
Podle § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. dále platí, že
trestní stíhání nelze zahájit, a bylo li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jde li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán.


V tomto kontextu je třeba připomenout ustanovení § 9a odst. 4 tr. ř., podle něhož platí, že rozhodnutí Soudního dvora zřízeného předpisy Evropských společenství (dále jen Soudní dvůr ) o předběžné otázce je závazné pro všechny orgány činné v trestním řízení.
Nejvyšší soud též připomíná ustálenou judikaturu, podle níž, vzniknou li pochybnosti o tom, zda je ke stíhání určité osoby podle zákona třeba souhlasu oprávněného orgánu, musí orgány činné v trestním řízení předložit věc Nejvyššímu soudu, aby o tom rozhodl podle § 10 odst. 2 tr. ř. (srov. č. 55/2000 II. a č. 24/2007 Sb. rozh. tr.). Z této judikatury tak vyplývá, že omezení stíhatelnosti na případy, kdy je možnost stíhání podmíněna souhlasem oprávněného orgánu je výsadou nebo imunitou určité osoby podle zákona nebo mezinárodního práva ve smyslu § 10 odst. 1 tr. ř. Je přitom nepochybné, že o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jde i v případě, kdy je obviněný vydán (předán) do České republiky dožádaným státem a má být stíhán pro jiný skutek, než pro který byl do České republiky tímto státem vydán či předán.


Proto za situace, kdy obviněný prostřednictvím svého obhájce namítl, že aniž se vzdal zásady speciality vyjádřené v § 389 tr. ř. a § 406 tr. ř., byl v rozporu s touto zásadou stíhán i pro další dílčí útoky pokračujícího deliktu uvedené pod body 3 a 4 obžaloby a rozsudku, pro které však bylo zahájeno trestní stíhání až po vydání EZR, na jehož podkladě byl předán do České republiky, je dán důvod k rozhodnutí Nejvyššího soudu podle § 10 odst. 2 tr. ř.


V posuzované věci se jedná o předání obviněného z členského státu Evropské unie, ve smyslu Rámcového rozhodnutí Rady Evropské unie 2002/584/SVV ze dne 13. 6. 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (dále též jen Rámcové rozhodnutí ), jehož ustanovení byla vtělena do hlavy dvacáté páté, oddílu třetího trestního řádu (zákon č. 141/1961 Sb., ve znění zákona č. 539/2004 Sb., účinný od 1. 11. 2004) a s účinností od 1. 1. 2014 je zakotvena v zákoně č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
Zásada speciality upravená v čl. 27 Rámcového rozhodnutí byla v rámci předávacího řízení mezi členskými státy Evropské unie vyjádřena v § 406 tr. ř. a v současné době v § 198 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.


Podle § 406 odst. 1 tr. ř. osobu, která byla předána z jiného členského státu, nelze stíhat, omezit její osobní svobodu či ji osobní svobody zbavit pro
jiný trestný čin
spáchaný před předáním než ten, pro který byla předána; to neplatí jestliže


a) předaná osoba po svém propuštění z vazby, z výkonu trestu odnětí svobody nebo z ochranného opatření spojeného s omezením či zbavením osobní svobody neopustila do 45 dnů území České republiky, přestože ho mohla opustit nebo se na území České republiky vrátila poté, co ho opustila,

b) za tento jiný trestný čin nelze uložit trest odnětí svobody nebo ochranné opatření omezující osobní svobodu, nebo vydat zatýkací rozkaz,

c) předané osobě hrozí uložení pouze peněžitého trestu nebo trestu obecně prospěšných prací, přestože je lze za zákonem stanovených podmínek přeměnit na tresty odnětí svobody,

d) předaná osoba souhlasila s předáním do České republiky a vzdala se práva na uplatnění zásady speciality,

e) předaná osoba se po svém předání výslovně vzdala práva na uplatnění zásady speciality vůči určitým trestným činům spáchaným před svým předáním,

f) příslušný orgán předávajícího státu, který osobu předal, udělil souhlas se stíháním předané osoby pro další trestný čin spáchaný před jejím předáním.


Podle § 406 odst. 3 tr. ř. má-li být osoba stíhána pro jiný trestný čin spáchaný před předáním než ten, pro který byla předána, a nejsou zde důvody podle odst. 1, podá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu žádost o souhlas se stíháním pro jiné trestné činy.


Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 56 T 4/2012, vyplývá, že na obviněného M. H. byl dne 13. 5. 2011 pod sp. zn. 37 Nt 504/2011, vydán předsedou senátu Obvodního soudu pro Prahu 5 Evropský zatýkací rozkaz, a to k trestnímu stíhání pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se obviněný M. H. měl dopustit tím
, že: ve spolupachatelství s dalšími obviněnými (R. K., D. M., R. V.) v době nejméně od 13. 4. 2010 do 22. 11. 2010 úmyslně krátili daň z přidané hodnoty předstíraným vývozem hutního materiálu a mědi do zahraničí, přičemž ve skutečnosti k prodeji docházelo na území ČR, čímž způsobili ČR zastoupené příslušnými finančními úřady na neodvedené DPH škodu v celkové výši 24.464.443,-Kč ,
čímž měl spáchat zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 tr. zákoníku (č. l. 250 258 spisu).


Z obsahu předmětného spisu

Nejvyšší soud rovněž zjistil, že usnesením Krajského soudu v Bratislavě ze dne 8. 10. 2011, sp. zn. 3 Ntc 7/2011 byl obviněný podle § 15 odst. 2 zákona Slovenské republiky č. 154/2010 Z. z., o Evropském zatýkacím rozkazu, vzat do předběžné vazby, která započala dnem 7. 10. 2011, a to na základě EZR vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5, Česká republika, dne 13. 5. 2011, sp. zn. 37 Nt 504/2011 (č. l. 2121 - 2123 spisu). Následným usnesením Krajského soudu v Bratislavě ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 3 Ntc 7/2011, byl obviněný podle § 16 odst. 1 zákona Slovenské republiky č. 154/2010 Z. z., o Evropském zatýkacím rozkazu, vzat do vydávací vazby, která je pokračováním vazby předběžné (č. l. 2118 - 2120 spisu). Usnesením Krajského soudu v Bratislavě ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 3 Ntc 7/2011, bylo podle § 22 odst. 1 zákona Slovenské republiky č. 154/2010 Z. z., o Evropském zatýkacím rozkazu, rozhodnuto, že EZR vydaný

Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 13. 5. 2011, sp. zn. 37 Nt 504/2011 na obviněného k trestnímu stíhání pro výše uvedenou trestnou činnost, se vykoná. Z uvedeného rozhodnutí dále vyplývá, že obviněný podle § 31 odst. 1, § 22 odst. 5 uvedeného zákona uplatnil zásadu speciality (č. l. 2126 2129 spisu), přičemž toto rozhodnutí slovenských orgánů o předání obviněného do České republiky bylo realizováno dne 16. 12. 2011, kdy byl slovenskou policií dopraven na území České republiky a předán Policii České republiky. Téhož dne bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 37 Nt 504/2011, podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 67 písm. a) tr. ř. rozhodnuto o vzetí obviněného do vazby (č. l. 2146 2151 spisu). Ve vazbě se obviněný nacházel až do dne 27. 7. 2012, kdy usnesením Městského soudu v Praze, č. j. 56 T 4/2012-2763, byl z vazby propuštěn na svobodu za současného přijetí peněžité záruky.



Jak již bylo výše konstatováno, v současné době se předmětná trestní věc nachází ve fázi, kdy rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 56 T 4/2012, byl obviněný nepravomocně uznán vinným výše popsaným pokračujícím zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, (č. l. 4085 -4115 spisu). Ohledně spoluobviněných R. K., D. M. a R. V. předmětný rozsudek nabyl právní moci v řízení před soudem prvního stupně.


S ohledem na obsah předloženého návrhu předsedy odvolacího senátu a odvolací námitky obviněného Nejvyšší soud připomíná ustálenou judikaturu vycházející z vnitrostátní právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 vztahující se k uplatňování zásady speciality. Z ní lze dovodit, že respektování zásady speciality mimo jiné též znamená, že obviněnému po jeho předání do České republiky k trestnímu stíhání nemůže být sděleno obvinění, ani prováděny jiné procesní úkony pro jiný skutek, než pro který byl předán, aniž by byly splněny podmínky pro tento postup vyplývající z ustanovení § 406 odst. 1 až 3 tr. ř. V případě, že obviněný se nevzdal zásady speciality, zpravidla půjde o opatření dodatečného souhlasu cizího státu s rozšířením předání i pro další trestný čin. Pokud se tak nestane, tak s ohledem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. ani nelze činit úkony směřující k trestnímu stíhání obviněného pro takový jiný skutek (srov. č. 32/2002 Sb. rozh. tr.). Jak již bylo výše uvedeno, osobou, k jejímuž stíhání je podle zákona, tj. podle § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř., třeba souhlasu, je též obviněný, který byl předán do České republiky dožádaným státem a má být stíhán pro jiný skutek, než pro který byl předán do České republiky tímto státem, spáchaný před předáním, neboť s ohledem na obviněným uplatněnou zásadu speciality vyjádřenou v ustanovení § 406 tr. ř. je v takovém případě k jeho trestnímu stíhání třeba souhlasu příslušného oprávněného orgánu, tj. orgánu cizího (dožádaného) státu (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 24/2007-I Sb. rozh. tr. a přiměřeně též rozhodnutí pod č. 55/2000-II Sb. rozh. tr.). Je ovšem třeba zdůraznit, že dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí uveřejněná pod č. 32/2002, č. 25/1996, č. 55/2000, č. 24/2007, č. 42/2014 Sb. rozh. tr., popř. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tz 49/2012) se vesměs vztahovala na případy porušení zásady speciality vedením trestního stíhání či omezením osobní svobody vydávané osoby pro zcela jiný skutek, než pro který došlo k jejímu vydání (předání).



V projednávané věci je evidentní, že obviněný M. H. se v souvislosti se svým předáním ze Slovenské republiky na území České republiky nevzdal práva na uplatňování zásady speciality a příslušným orgánem předávajícího státu dosud nebyl, a to ani ex post, udělen souhlas s případným rozšířením jeho trestního stíhání pro další trestný čin. V průběhu řízení nebyla zjištěna ani existence některé z okolností uvedených v ustanovení § 406 odst. 1 písm. a) až f) tr. ř., popř. v současné době v § 198 odst. 1 písm. a) až g) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, umožňující průlom do zásady speciality.


Pokud jde o článek 27 Rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. 6. 2002 o Evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (2002/584/SVV) tak zásada speciality vyplývající z odst. 1 je prolomena v odstavci 3 tak, že podle písm. c) se nepoužije ustanovení odst. 2, podle něhož nelze osobu, která byla předána stíhat, odsoudit nebo jinak zbavit svobody za jiný trestný čin, než kvůli kterému byla předána a kterého se dopustila před svým předáním, v případech, kdy trestní řízení nevede k uplatnění opatření omezujícího osobní svobodu.



Podle stávající právní úpravy obsažené v § 198 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, předaná osoba nemůže být zbavena osobní svobody ani proti ní nemůže být vedeno trestní stíhání ani na ní vykonán trest nebo ochranné opatření pro jiný skutek spáchaný před předáním, než pro který byla předána, ledaže podle písm. a), jež je v posuzované věci relevantní, nedojde v rámci trestního stíhání k omezení nebo zbavení její osobní svobody.


Pro úplnost je třeba též připomenout, že vyjádření zásady speciality v § 85 citovaného zákona je poněkud užší, neboť brání toliko vedení trestního stíhání před soudem pro jiný skutek spáchaný před vydáním, než pro který byla vydána, aniž je zde ustanovení korespondující § 198 odst. 1 písm. a) citovaného zákona.


S ohledem na povahu projednávané věci, v níž jde o řešení problematiky předávacího řízením mezi členskými státy Evropské unie (§ 9a tr. ř.), je třeba poukázat na vymezení zásady speciality v rozsudku Soudního dvora ze dne 1. 12. 2008 ve věci C-388/08 PPU, který ve vztahu k článku 27 Rámcového rozhodnutí zaujal při rozhodování o předběžné otázce právní názor, podle něhož výjimka stanovená v článku 27 odst. 3 písm. c) Rámcového rozhodnutí 2002/584 musí být vykládána v tom smyslu, že pokud se jedná o jiný trestný čin , než kvůli kterému byla osoba předána, musí být souhlas vyžádán v souladu s článkem 27 odst. 4 tohoto Rámcového rozhodnutí a získán, má-li být
vykonán trest odnětí svobody
nebo opatření spojené s odnětím svobody. Osoba, která byla předána,
může být stíhána a odsouzena
za takový trestný čin před obdržením souhlasu, pokud během trestního stíhání nebo soudního řízení týkajících se tohoto trestného činu nebylo uloženo žádné opatření omezující svobodu. Současně však zdůraznil, že výjimka uvedená v tomto článku 27 odst. 3 písm. c) nicméně nebrání tomu, aby osoba, která byla předána, podléhala opatření omezujícímu svobodu před obdržením souhlasu, pokud je toto omezení podle zákona
odůvodněno zbývajícími body obžaloby
uvedenými v Evropském zatýkacím rozkazu.


Z výše uvedeného je zřejmé, že tento právní názor Soudního dvora je přiléhavý i pro posuzovanou věc obviněného M. H. Je tomu tak proto, že není sporu o tom, že vůči obviněnému se vede trestní stíhání pro jediný skutek pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit celkem pěti dílčími útoky ve smyslu § 116 tr. zákoníku. Tento fakt vyplývá z výše již citovaného obsahu obžaloby Městského zastupitelství v Praze a z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 56T 4/2012.



Je také evidentní, že v této věci vydaný Evropský zatýkací rozkaz se vztahoval k dílčím útokům obsaženým v bodě 1, v bodě 2 a v bodě 5 obžaloby, resp. rozsudku prvního stupně. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že oproti sdělení obvinění pro dílčí útok obsažený v bodě 1 obžaloby a rozsudku je zde uvedena navíc jedna faktura a stejně tak je navýšen počet faktur oproti sdělenému obvinění ze dne 5. 4. 2011 celkem o 11 faktur ve vztahu k dílčímu útoku pod bodem 2 obžaloby a rozsudku. Samotné odlišné vymezení počtu faktur v závislosti na průběhu a výsledcích vykonaného dokazování neznamená, že by se jen z tohoto důvodu mělo jednat o nějaké nové dílčí útoky tohoto pokračujícího trestného činu. Lze tak jen na okraj poznamenat, že obviněnému bylo nadbytečně sděleno obvinění dne 5. 5. 2011, ohledně bodu 2 obžaloby, v němž bylo uvedeno zbývajících 11 faktur, vztahující se k tomuto dílčímu útoku, jenž byl jinak obsahem EZR a rozhodnutí o předání obviněného do České republiky.


Lze tak učinit dílčí závěr, že obviněnému M. H. bylo dne 5. 4. 2011 sděleno obvinění pro 3 dílčí útoky pokračujícího trestného činu a že pro tyto 3 dílčí útoky bylo žádáno o jeho předání cestou realizace Evropského zatýkacího rozkazu a že pro tyto 3 dílčí útoky jediného skutku v hmotněprávním smyslu spáchaného formou pokračování (jediného trestného činu) také došlo k jeho předání.


S ohledem na výše uvedené a výklad zásady speciality provedený Soudním dvorem (viz výše), s nímž se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, jakož i na stávající právní úpravu v § 198 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (viz k tomu též § 340 tohoto zákona), je zřejmé, že obviněný po svém předání do České republiky nebyl trestně stíhán pro zcela jiný skutek, než pro který bylo žádáno o předání a pro který byl předán, když součástí obžaloby a rozsudku soudu prvního stupně jsou i ty dílčí části skutku (dílčí útoky), které byly předmětem Evropského zatýkacího rozkazu a jeho předání do České republiky. Proto, i přes obviněným uplatněnou zásadu speciality, nic nebránilo tomu, aby bylo vedeno jeho trestní stíhání i pro další dva dílčí útoky pokračujícího trestného činu, pro něž bylo obviněnému sděleno obvinění dne 26. 8. 2011, resp. dne 12. 9. 2011 (body 3 a 4 obžaloby a rozsudku), příp. aby došlo i podle zákona tj. podle příslušných ustanovení trestního řádu upravujících rozhodování o vazbě, k omezení jeho osobní svobody.


Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že ve smyslu ustanovení § 12 odst. 11 a § 12 odst. 12 tr. ř. se jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu pokládají za samostatné skutky. Podstatné je, že trestní stíhání v nyní posuzované věci se netýká výlučně jiného skutku, nýbrž zčásti jde o skutek, pro který byl obviněný M. H. předán ze Slovenské republiky do České republiky na základě Evropského zatýkacího rozkazu. Jinak řečeno jednotlivé dílčí útoky v rámci téhož pokračujícího trestného činu sice představují samostatné skutky z hlediska procesního, ale to neopodstatňuje závěr, že jde o zcela jiný skutek (jiné skutky) při posuzování uplatněné zásady speciality. Zásada speciality v rámci předávacího řízení (srov. nyní § 198 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů) se vztahuje na případy, kdy jde o trestní stíhání výlučně pro jiný skutek, než pro který byl obviněný předán, a to pokud má být vykonán trest odnětí svobody, popř. jiná sankce omezující svobodu předávaného, či má být uloženo opatření nebo jiná sankce omezující jeho osobní svobodu. Nejde-li o výkon trestu odnětí svobody či jiné sankce omezující osobní svobodu, pak v případě trestního stíhání ohledně jednotlivých dílčích útoků pokračujícího trestného činu se v tomto rozsahu neuplatní. V případě trestního stíhání pro další dílčí útoky pokračujícího trestného činu, které nebyly předmětem rozhodnutí o předání z jiného členského státu Evropské unie do České republiky, není ani případné omezení osobní svobody obviněného v rámci trestního stíhání v rozporu se zásadou speciality. K tomu je třeba připomenout, že v současné době obviněný M. H. vykonává pravomocně uložený trest odnětí svobody ve věci Krajského soudu v Brně pobočky Zlín ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 61 T 18/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 1 To 45/2014, a to od 6. 11. 2014.


Proto v posuzované věci nic nebrání tomu, aby se pokračovalo v trestním stíhání obviněného, ovšem ve smyslu závěrů vyplývajících z citovaného rozsudku Soudního dvora je třeba upozornit, že zásadu speciality je nutno respektovat v případě, že by u obviněného měl být vykonán nepodmíněný trest odnětí svobody uložený i za ty dílčí útoky, které v posuzované věci nebyly obsahem Evropského zatýkacího rozkazu a jeho předání ze Slovenské republiky. Zde platí, že není-li dán jiný důvod zakládající výjimku ze zásady speciality, je nutno učinit příslušná opatření k získání souhlasu předávajícího státu, tj. Slovenské republiky, aby bylo možno vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody či jinou sankci omezující osobní svobodu obviněného, pokud byla uložena i za dílčí útoky pokračujícího trestného činu, které nebyly předmětem předávacího řízení.



S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud rozhodl podle § 10 odst. 2 tr. ř. tak, že obviněný Mgr. M. H. není vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
pro účely trestního stíhání
ohledně skutku uvedeného pod bodem I/1) až 5) obžaloby státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 1 KZV 50/2011, v němž je obžalobou spatřován pokračující zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písmeno a), odst. 3 trestního zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 4/2012.


Poučení:
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 5. srpna 2015


JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu