11 Tcu 24/2013
Datum rozhodnutí: 21.03.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 24/2013-9

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. března 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:


Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanek České republiky M. S. a A. S. rozsudkem Zemského soudu Frankfurt nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 5/27 KLs 3240 Js 215758/09-42/08, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Frankfurt nad Mohanem ze dne 9. 3. 2010 byla M. S. uznána vinnou trestným činem krádeže ve čtyřech případech, z toho ve třech případech ve stádiu pokusu, a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. A. S. byla citovaným rozsudkem uznána vinnou pokusem trestného činu krádeže ve dvou případech a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzené dopustily podle zjištění Zemského soudu Frankfurt nad Mohanem tím, že se spojily s dalšími pachateli s úmyslem opatřit si pod různými záminkami přístup do bytů starších lidí, tyto pak odlákat a přitom odcizit z bytů cenné předměty. Přitom postupovali tak, že spoluodsouzený P. si vypůjčil střídavě nájemní auta, pomocí nichž M. a A. S., H. a K. ve střídavém obsazení dovezl k příslušným objektům v různých obytných oblastech. Z místa pozorovali, většinou v době poledne, návrat starších lidí z nákupu. Pak se ženy pokusily získat přístup do příslušných bytů, zatímco P. čekal ve voze. Přitom existovaly různé druhy postupu: buď nabídla jedna z žen většinou starším ženám pomoc s odnesením nákupní tašky, nebo se pokusila získat přístup tak, že zazvonila u příslušného bytu pod záminkou, že chce něco odevzdat nepřítomnému sousedovi a chce mu napsat vzkaz. Po vpuštění do bytu odvedla příslušná pachatelka pozornost majitele bytu, aby umožnila dalším spolupachatelkám nepozorovaný přístup do bytu. Ti pak v bytech hledali cenné předměty. Následně šly zpátky k vozu P., který v blízkosti objektů čekal. Takto se:
1. Dne 17. 7. 2009 kolem 10:40 hod. A. S. pokusila získat přístup do bytu svědkyně L. v P. ve F. n. M. tak, že zazvonila a předstírala, že chce něco odevzdat sousedce, která prý není doma. Poté, co však údajně nepřítomná sousedka dveře na schodiště otevřela, A. S. svůj záměr vzdala a spěšně dům opustila.
2. Tentýž den kolem 13:00 hod. se A. S. pokusila získat přístup do bytu svědka K., B., F. n. M., tak, že zazvonila u dveří a předstírala, že chce něco odevzdat sousedce, která prý není doma. Když svědek přijetí sáčku odmítl, poprosila ho, zda by mohla použít toaletu. Když jí svědek odepřel i toto, A. S. svůj záměr vzdala a spěšně opustila dům.
3. Dne 28. 7. 2009 kolem 12:15 hod. si M. S. a dvě neznámé spolupachatelky obstaraly přístup do bytu svědkyně S. tak, že svědkyni S. oslovily před jejím domem v P. ve F. n. M. a nabídly jí, že jí pomohou s odnesením nákupní tašky. Svědkyně S. pozvala M. S. a ty dvě neznámé spolupachatelky do svého bytu. Krátce nato přišla dcera svědkyně S., svědkyně V., a zazvonila. Když svědkyně S. dveře od bytu otevřela, opustila M. S. a ty dvě spolupachatelky úprkem byt.
4. Dne 12. 8. 2009 kolem 12:00 hod. si M. S. a K. obstaraly přístup do bytu svědkyně G. Za tím účelem K. svědkyni oslovila před jejím domem v T. ve W. a nabídla jí odnesení nákupní tašky. Když svědkyně G. tuto nabídku přijala a K. se tak dostala do bytu, poprosila ji, zda by mohla sousedovi zanechat zprávu. Dveřmi, které zůstaly otevřené, se podařilo H. dostat taktéž do bytu. Tam K. a H. odpoutaly pozornost svědkyně tím, že jí v kuchyni ukazovaly prostěradlo. M. S. mezitím vstoupila nepozorována do bytu a prošmejdila ložnici, zda tam není něco cenného. Když tam nic nenašla, signalizovala to oběma spolupachatelkám, načež všechny tři byt svědkyně opustily.
5. Tentýž den kolem 12:15 hod. zazvonila H. u bytu svědkyně B. v N. ve W. a přes audio zařízení domovního zvonku poprosila, zda by mohla u ní nechat balíček pro jednoho souseda. Když byla vpuštěna, vstoupily za ní do domu také K. a M. S.. H. poprosila u dveří do bytu svědkyně B. o kousek papíru a tužku, zatímco obě spoluodsouzené nejprve čekaly o patro níž na schodech. Když se k tomu přidal manžel svědkyně, ptal se, co se tu děje, čímž odsouzené odradil, tyto se následně opět odebraly k P., který čekal nedaleko místa činu.
6. Dne 12. 8. 2009 kolem 12:30 hod. si H. nebo K. obstaraly přístup do bytu svědkyně K. tak, že H., která svědkyni od vozu špehovala, ji před dveřmi domu v R. ve W. oslovila a nabídla jí, že jí pomůže s nákupní taškou. Předtím odsouzené společně pozorovaly, jak 90letá svědkyně, která trpí arteriální hypertronií a poruchami srdečního rytmu a od února 2009 má kardiostimulátor, se svou hůlkou pomalu, obtížně a s mnoha pauzami prochází ulicí. Na základě tohoto výjevu ji vytipovaly jako vhodnou oběť. Za H. vstoupily K. a M. S. svědkyní nezpozorovány na schodiště a také do bytu svědkyně K. V bytě H. poprosila, zda by mohla jednomu sousedovi zanechat zprávu. Nato se spolu se svědkyní K. vydala do kuchyně. Tam odlákala pozornost svědkyně K. tím, že jí ukazovala prostěradlo. M. S. a K. mezitím nepozorovaně z koupelny a ložnice odcizily šperky a norkový kožich v hodnotě asi 20.000 až 30.000 .
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzené M. S. a A. S. jsou občankami České republiky, které byly odsouzeny soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestné činy krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzené se dopustily úmyslné trestné činnosti směřující zejména proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednaly přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustily, resp. pokusily se o trestnou činnost opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byly jim uloženy citelné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. března 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch