11 Tcu 237/2003
Datum rozhodnutí: 04.11.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 237/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 4. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. G. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 7. 6. 1999, sp. zn. 203 Ds 142 Js 057999/98, a to pro trestný čin společného ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku a ilegálním převáděním cizinců za účelem výdělku podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1, odst. 3, § 92 odst. 1 a 6, § 3 odst. 1, § 58 odst. 1 německého cizineckého zákona, § 22, § 23, § 53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 7. 6. 1999, sp. zn. 203 Ds 142 Js 057999/98, jenž nabyl právní moci dne 7. 6. 1999, byl L. G. uznán vinným trestným činem společného ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku a ilegálním převáděním cizinců za účelem výdělku podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1, odst. 3, § 92 odst. 1 a 6, § 3 odst. 1, § 58 odst. 1 německého cizineckého zákona, § 22, § 23, § 53 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že:

1. dne 18. 9. 1998 kolem 6.35 hod. dorazil s odděleně stíhanou M. V. osobním automobilem značky Škoda, české státní poznávací značky KLE 15-04, na přechod S. a s cílem přepravit do Spolkové republiky Německo afghánskou státní příslušníci K. M. a její dítě Z. M., kteří byli rovněž v autě, předložil při policejní kontrole na hranici kontrolujícímu orgánu za afghánskou státní příslušnici český cestovní pas číslo 06938.. vystavený na jméno D. K., přičemž věděl, že cestovní pas nebyl vystaven pro afghánskou státní příslušnici. Vstup do země jim však byl odepřen.

2. dne 12. 11. 1998 kolem 6.30 hod. společně s odděleně stíhanými V., V. a S. přepravil na objednávku celkem čtyři afghánské státní příslušníky přes hraniční přechod E. do Spolkové republiky Německo tak, že ve svém voze Ford Sierra, české státní poznávací značky AHZ 28-91, který řídil, měl na zadním sedadle vozu dvě malé děti, které vydávala za vlastní spolujezdkyně V., která předložila při hraniční kontrole svůj pas, v němž byly zapsány její vlastní děti, T. a K. a ve voze české státní poznávací značky MEI 93-89, který řídila odděleně stíhaná G. S., seděla afghánská matka a další dítě, sourozenec obou výše uvedených afghánských malých dětí, přičemž při hraniční kontrole předložila V. svůj český pas, v němž bylo zapsáno její vlastní dítě, narozené v roce 1997.

V obou případech si byl vědom, že cizinci neměli povolení k pobytu, resp. prozatímní povolení k pobytu (tzv. strpění) ve Spolkové republice Německo, nezbytné pro legální vstup do země a byla mu přislíbena v prvním případě finanční odměna v neznámé výši a v druhém případě ve výši 3.000,- Kč, pokud by byli afghánští příslušníci přepraveni nejméně 70 km do vnitrozemí.

Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. G. se pro finanční prospěch podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen trest odnětí svobody v již nikoliv zanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík