11 Tcu 234/2003
Datum rozhodnutí: 30.10.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 234/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. Ch. rozsudkem Okresního soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 25. 9. 2000, sp. zn. 10 Ls 270 Js 16420/00, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Chemnitz ze dne 23. 2. 2001, sp. zn. 6 Ns 270 Js 16420/00, a to pro trestný čin společného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 58 odst. 1 č. 1, § 3 odst. 1 věta první cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 25. 9. 2000, sp. zn. 10 Ls 270 Js 16420/00, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Chemnitz ze dne 23. 2. 2001, sp. zn. 6 Ns 270 Js 16420/00, jenž nabyl právní moci dne 3. 3. 2001, byl L. Ch. uznán vinným trestným činem společného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 58 odst. 1 č. 1, § 3 odst. 1 věta první cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že na pokyn osoby organizující ilegální převádění cizinců, v noci z 13. 4. 2000 na 14. 4. 2000 převedl spolu se spoluodsouzeným D. S., kterého pro tuto činnost získal za příslib odměny ve výši 200 DM, z České republiky přes zelenou hranici na území Spolkové republiky Německo 20 tureckých a 22 srílanských státních příslušníků. Převáděné osoby převzal v obci D. L., odkud je vedl kolem přehrady F. směrem na M. a po silnici vedoucí na B., kolem 2:30 hod. dne 14. 4. 2000 s nimi překročil státní hranici a následně v 5:30 hod. byli při cestě do vnitrozemí v obvodu obce H./R. všichni společně zadrženi. Jednal přitom s vědomím toho, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, přičemž za podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 400 DM.

Dne 27. 10. 2003 pod sp. zn. 2297/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. L. Ch. se jednak pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě velmi velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu a jednak pro tuto činnost získal další osobu. Jde přitom o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í :Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. října 2003



Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář