11 Tcu 232/2003
Datum rozhodnutí: 28.11.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 232/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. P. rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 9. 4. 2001, sp. zn. 3 Ls 5 Js 12022/00, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu ze dne 23. 7. 2001, sp. zn. 1 Ns 5 Js 12022/2000, a to pro trestný čin společného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 6 a § 58 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 25 odst. 2 a § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 9. 4. 2001, sp. zn. 3 Ls 5 Js 12022/00, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu ze dne 23. 7. 2001, sp. zn. 1 Ns 5 Js 12022/2000, byl P. P. uznán vinným trestným činem společného převádění cizinců ve čtyřech případech podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 6, § 58 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců.

Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že v době od ledna 2000 do 1. 12. 2000 v prostoru česko-německé hranice se podílel společně s dalšími odsouzenými na ilegálním převodu 20 cizinců ve čtyřech případech, a to následovně:

1. v lednu 2000 se na něj obrátil Z. R., odděleně stíhaný český státní příslušník, hlava převaděčské skupiny působící v České republice v K., s žádostí o získání někoho, kdo by si chtěl přivydělat účastí na převaděčských akcích, načež odsouzený v K. získal jako převaděče R. J. a ten pak na základě předchozího ujednání v odpoledních hodinách dne 27. 1. 2000 v osobním automobilu značky Škoda, česká státní poznávací značka: SOA 92-62, převezl čtyři indické státní příslušníky, kteří neměli povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo, od čerpací stanice v blízkosti S. až k česko?německé hranici u Ch., kde tito vstoupili obejitím oficielního hraničního kontrolního stanoviště ilegálně přes zelenou hranici v obvodu obce P. na Spolkové území, s tím, že krátce po 18,00 hod. je R. J., který mezitím sám v osobním automobilu přicestoval přes hraniční přechod W. do Německa, převzal opět do vozidla a měl je přepravit dále do B., avšak kolem 18.30 hod. byli však čtyři ilegální imigranti spolu s J. na výjezdu z obce P. zadrženi,

2. koncem května nebo začátkem června 2000 zprostředkoval odsouzený opět na přání Z. R. pro odděleně stíhaného českého státního příslušníka M. Š. z L. Ú. převaděčskou akci, když za tímto účelem vyhledal B. M., K. Z. a M. Š. a v noci na 8. 6. 2000 pak pro ně přijel vozem a odvezl je do K., odkud také podle sjednané dohody přepravil odděleně stíhaný K. Z. osm indických státních příslušníků, kteří - jak věděl i odsouzený - neměli povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo, dne 8. 6. 2000 kolem 05.00 hod. do obvodu obce P. obejitím oficielních hraničních stanovišť ilegálně přes zelenou hranici z České republiky do Německa; na německé straně měl osm Indů převzít do osobního automobilu s přívěsem M. Š., když ho K. Z. nasměroval z obce H. k lesní cestě u P., ale dříve než mohl M. Š. převzít osm indických státních příslušníků do svého osobního automobilu, byl jak on tak K. Z. kontrolován policejní hlídkou a pak dopraven na hraniční přechod H., čímž další přeprava Indů do vnitrozemí ztroskotala,

3. v polovině listopadu 2000 získal odsouzený odděleně stíhaného českého státního příslušníka I. L. v K. pro další převaděčské akce s tím, že dne 28. 11. 2000 tento převzal v blízkosti K. osobní automobil, ve kterém byli čtyři cizí státní příslušníci neznámé národnosti, dva dospělí a dvě děti, kteří - jak odsouzený věděl - neměli povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo, zatím co odsouzený jel napřed na motocyklu značky Yamaha, česká státní poznávací značka: CHA 12-93, v doprovodu odděleně stíhaného M. P., který působil jako jeho spolujezdec, a směroval I. L. na Spolkové území; načež I. L. pak se čtyřmi uvedenými cizinci přejel obejitím oficielních hraničních kontrolních stanovišť ilegálně přes zelenou hranici do Německa s tím, že odsouzený a P. se po překročení hranice vrátili zpět do České republiky, I. L. přepravil čtyři zmíněné cizince do N., kde je podle úmluvy nechal vystoupit,

4. dne 1. 12. 2000 převzal I. L. po opětovné úmluvě s odsouzeným u K. jednoho iránského státního příslušníka a tři afghánské státní příslušníky do osobního automobilu značky Škoda, česká státní poznávací značka: SOD 29-62, a přepravil je pak u obce B. přes zelenou hranici do Německa, přičemž odsouzený znovu spolu s P. doprovázel automobil s cizinci na motorce až přes česko-německou hranici, a po ilegálním vstupu do země byl odsouzený již dne 1. 12. 2000 ve 14.45 hod. v obci B.u zadržen.

Dne 22. 10. 2003 pod sp. zn. 1762/2003 MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. P. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v poměrně citelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík



Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář