11 Tcu 231/2012
Datum rozhodnutí: 09.01.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 231/2012-7

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. 1. 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občana České republiky, obv. Z. V. , podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení Z. V. , rozsudkem Zemského soudu v Mnichově ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 9 KLs 123 Js 12461/10, pro spáchání obzvlášť těžkého loupežného vydírání, za který mu byl podle § 255, § 253 odst. 1, odst. 2, § 250 odst. 2, číslo 1, bod 1, § 22, § 23 odst. 1, 2, § 25 odst. 2, § 49, odst. 1, § 52, § 53 německého tr. zákona, § 52 odst. 1 bod 2d, § 2 odst. 2, § 29 odst. 1 ve znění Přílohy 2 odst. 2 pododstavec 1, věta 1 zákona o zbraních trest odnětí svobody v trvání 10 (deset) let a 6 (šest) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem německého Zemského soudu v Mnichově ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 9 KLs 123 Js 12461/10, byl obv. Z. V. uznán vinným ze spáchání výše uvedených trestných činů a následně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let a 6 (šesti) měsíců.

Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Mnichově odsouzený V. společně se spoluobviněným C. na území Spolkové republiky Německo:
1. dne 17. 8. 2010 v 9,25 hod. přepadli filiálku HypoVereinsbank v objektu R. v M. , odsud však neodcizili žádnou finanční hotovost,
2. dne 20. 8. 2010 v 10,01 hod. oba obvinění vstoupili do filiálky Deutsche Bank v objektu S. v M. , odkud si odnesli hotovost v celkové hodnotě 17.614,- ,
3. dne 9. 9. 2010 kolem 11,54 hod. vstoupili oba obvinění do filiálky Landesbank Baden Württemberg v objektu K. ve S. , odkud v důsledku zpuštění alarmu bankovní úřednicí neodcizili žádnou finanční hotovost,
4. dne 10. 9. 2010 ve 14,05 hod. vstoupili obvinění do filiálky Stadtsparkasse Mnichov v objektu A. v M. , odkud odcizili hotovost v celkové výši 550,- .
Poté oba obvinění pokračovali v trestné činnosti na území Rakouské republiky, kde
5. dne 13. 9. 2010 přepadli oba obvinění pobočku Raiffeisenlandesbank v objektu L. v L. a odcizili odsud finanční hotovost ve výši 20.040,- ,
6. dne 21. 9. 2010 ve 14,38 hod. přepadli oba obvinění tutéž pobočku Raiffeisenlandesbank v L. v L. a odcizili odsud finanční hotovost ve výši 9.770,- .
Následně se oba obvinění přesunuli na území Spolkové republiky Německo, kde
7. dne 5. 10. 2010 kolem 11,16 hod. přepadli filiálku Targo-banky v objektu W. v B. , odkud však neodcizili žádnou finanční hotovost,
8. dne 5. 10. 2010 kolem 12,25 hod. přepadli filiálku Deutsche Bank v B. v B. a odcizili odsud finanční hotovost ve výši 6.000,- ,
9. dne 7. 10. 2010 kolem 12,30 hod. vstoupili do pobočky Hamburské spořitelny v objektu A. J. v H. a odcizili odsud finanční hotovost ve výši 8.180,- .

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. 173/2012-MOT-T/7 ze dne 5. 12. 2012, Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ). Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 10. 12. 2012.

Podle § 4a odst. 3 může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený Z. V. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle § 173 tr. zákoníku). Pokud jde o druh a závažnost uděleného trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen trest odpovídající vysoké závažnosti předmětného trestného činu, tj. trest odnětí svobody ve výměře 10 (deseti) let a 6 (šesti) měsíců.

Z toho vyplývá, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení obv. Z. V. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman