11 Tcu 230/2003
Datum rozhodnutí: 04.11.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 230/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 4. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. V. rozsudkem Zemského soudu v Düsseldorfu, Spolková republika Německo, ze dne 19. 1. 1999, sp. zn. II 72/98 70 Js 8040/98, a to pro trestné činy těžké loupeže, nebezpečného tělesného poranění a omezování osobní svobody podle § 250 odst. 2 č. 1, § 249, § 239 odst. 1, § 224 odst. 1 č. 4, § 223, § 52, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu pro mladistvé v trvání tří let a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu v Düsseldorfu, Spolková republika Německo, ze dne 19. 1. 1999, sp. zn. VII 72/98 70 Js 8040/98, jenž nabyl právní moci dne 21. 10. 1999, byl J. V. uznán vinným trestnými činy těžké loupeže, nebezpečného tělesného poranění a omezování svobody podle § 250 odst. 2 č. 1, § 249, § 239 odst. 1, § 224 odst. 1 č. 4, § 223, § 52, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k trestu pro mladistvé v trvání tří let a šesti měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s osobou označovanou jako H. , v brzkých ranních hodinách dne 17. 4. 1998 v bytě poškozeného J. S. v D., Q. 7, přistoupili ke spícímu J. S., H. mu přitiskl deku nebo polštář na obličej a přikázal mu, aby mlčel, což tento splnil, načež mu oba svázali šňůrou na prádlo přinesenou z koupelny ruce za zády a nohy a odsouzený mu páskou zalepil oči a ústa. Poté z bytu odcizili předměty patřící poškozenému, a to digitální kameru Olympus, počítač (včetně software) s klávesnicí, monitorem a reproduktory, několik hi-fi přístrojů, stereozařízení s reproduktory, televizor, videorekordér, 791 hudebních CD, peněženku s osobními doklady a asi 500 DM v hotovosti, náramkové hodinky, dva mobilní telefony, různé klíče a obchodní podklady. Uvedené předměty vynesli do osobního automobilu odsouzeného parkujícího před domem. Poté H. přiměl poškozeného pod pohrůžkou, že jinak bude zbit do bezvědomí, aby požil dvě tablety léku na spaní, načež jej přivázali k tělesu topení, čímž chtěli dosáhnout toho, aby nebyl co nejdéle schopen přivolat pomoc a zmařit tak jejich únik. Odsouzený si byl přitom vědom toho, že zalepení úst poškozeného mohlo v případě zvracení vést k jeho udušení. Následně s odcizenými věcmi odjeli do České republiky, kde větší část předmětů přeložili do jiného vozidla, přičemž odsouzený si ponechal patrně toliko 80 CD a počítač. Poškozený mezitím po požití tablet usnul, aniž došlo ke zvracení či jinému ohrožení jeho života, a probudil se okolo 8.00 hod., kdy po odlepení části náplasti z úst přivolal pomoc.

Dne 27. 10. 2003 pod sp. zn. 823/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. V. se dopustil zvlášť závažného úmyslného trestného činu (spáchaného s použitím násilí), směřujícího proti osobní svobodě a majetku jiné osoby. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen, s ohledem na skutečnost, že vůči němu byl jakožto mladému dospělému ve smyslu § 105 zákona o mladistvých aplikován trest pro mladistvé, velmi citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík



Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář