11 Tcu 223/2012
Datum rozhodnutí: 14.03.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 223/2012-9

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. března 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. B. rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakousko, ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 112 Hv 79/09x, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň ze dne 17. 9. 2009 byl D. B. uznán vinným zločinem těžké výdělečné krádeže vloupáním, částečně ve stádiu pokusu a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu pro trestní věci Vídeň tím, že spolu s dalším spolupachatelem v době od 25. 6. 2009 do 26. 6. 2009 ve Vídni a na jiných místech Rakouska výdělečně na zakázku vyhledávali určitá vozidla, tato násilím otevřeli a pomocí šroubováku nastartovali a dopravovali přes hranice do Česka, a to

1. osobní vozidlo zn. VW Passat W. H. v hodnotě cca 10 000 ,
2. osobní vozidlo zn. Škoda Octavia kombi K. W. v hodnotě minimálně 2 700 ,
3. osobní vozidlo zn. Mercedes E 320 CE Ing. J. S. v hodnotě minimálně 15 500 ,
4. osobní vozidlo zn. Audi A6 v hodnotě cca 13 500 M. M., přičemž zůstalo u pokusu, neboť neznámému spolupachateli se nepodařilo vozidlo nastartovat. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený D. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie , přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. března 2013
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch