11 Tcu 222/2003
Datum rozhodnutí: 04.11.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 222/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Stanislava Rizmana a JUDr. Alexandra Sotoláře ve veřejném zasedání konaném dne 4. listopadu 2003 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudku soudu Kostarické republiky a rozhodl t a k t o :

Podle § 384a odst. 1 trestního řádu, v trestní věci odsouzeného J. Č. státního občana České republiky, s e u z n á v á na území České republiky rozsudek Soudu prvního obvodu v Alajuele, Kostarická republika, ze dne 5. 6. 2001, č. 309-01.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Soudu prvního obvodu v Alajuele, Kostarická republika, ze dne 5. 6. 2001, č. 309-01, jenž nabyl právní moci dne 2. 7. 2001, byl J. Č. uznán vinným trestným činem mezinárodního obchodu s drogami poškozujícími veřejné zdraví podle § 61 a § 71 písm. h) zákona o omamných a psychotropních látkách Kostarické republiky, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let.

Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že spolu se svou manželkou L. Č. v blíže neurčené době před 8. 10. 2000 kontaktovali neznámé osoby, které jim předaly 5980 g chlorhydrátu kokainu v šesti balíčcích pro dopravu do A., za účelem obchodování v Evropě. Dne 8. 10. 2000 okolo 18.00 hod.se pak s manželkou dostavil na mezinárodní letiště J. S. ve městě A., kde se pokusili nastoupit do letadla společnosti M., linky č. 646 do A. Balíčky s výše uvedenou látkou přitom měli připevněny k tělu pomocí elastických pásek, přičemž J. Č. takto převážel celkem 2860 g chlorhydrátu kokainu v koncentraci 83%. Při kontrole totožnosti byli na letišti zadrženi a látka zajištěna. Odsouzený přitom jednal s vědomím, že obsahem přepravovaných balíčků jsou omamné látky.



V současné době odsouzený J. Č. vykonává trest odnětí svobody ve vězeňském středisku CAI L. R. s tím, že podle vyjádření dotčených orgánů má být výkon trestu ukončen dne 27. 8. 2008.



Odsouzený projevil v žádostech adresovaných Ministerstvu spravedlnosti České republiky a Ministerstvu spravedlnosti Kostarické republiky zájem o využití možnosti postupu podle Úmluvy o předávání odsouzených osob podepsané dne 21. 3. 1983 ve Š. V tomto kontextu poukázal na svou neznalost španělského jazyka, která mu komplikuje situaci ve věznici. Totéž vyplývá ze zprávy o jeho sociálních poměrech připravené sociální službou kostarické vězeňské správy. Podle zjištění vězeňských sociálních pracovníků totiž pro něho představuje jazyková bariéra nepřekonatelnou překážku v adaptaci na vězeňské prostředí proto se projevuje jako introvertní a místy i agresivní jedinec, který nevychází s ostatními spoluvězni a domáhá se dlouhodobě návratu do své vlasti. Z textu této zprávy i ze samotné žádosti odsouzeného je tedy zřejmý jeho souhlas s předáním k výkonu zbytku uloženého trestu odnětí svobody do České republiky.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky s ohledem na to předložilo dne 24. 9. 2003 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle § 384a odst. 1 trestního řádu rozsudek citovaný ve výroku tohoto rozhodnutí uznal na území České republiky.



Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že zákonné podmínky pro uznání předmětného rozsudku kostarického soudu jsou v této věci splněny tak, jak jsou stanoveny v Úmluvě o předávání odsouzených osob, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb., kterou je Česká republika vázána a jejímž signatářem je i Kostarická republika.



J. Č. je podle osvědčení vydaného Krajským úřadem Jihočeského kraje dne 30. 5. 2003 občanem České republiky, který vyjádřil souhlas s předáním. Předběžný souhlas s tímto postupem vyslovilo rovněž Ministerstvo spravedlnosti Kostarické republiky. Čin (skutek), jehož se rozhodnutí týká, je soudně trestným činem i podle právního řádu České republiky [trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona] a zbytek trestu odnětí svobody, který je třeba ještě vykonat, převyšuje dobu čtyř let.



Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání rozsudku Soudu prvního obvodu v kostarické A. vyhovuje. Nejvyšší soud České republiky přitom nebyl oprávněn přezkoumávat věcnou správnost tohoto cizozemského rozsudku a ani ji nepřezkoumával. Z tohoto hlediska bylo tvrzení odsouzeného J. Č. obsažené v jeho žádosti adresované Ministerstvu spravedlnosti ČR v tom smyslu, že byl uvedeným kostarickým soudem odsouzen neprávem, právně bezvýznamné.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář