11 Tcu 220/2003
Datum rozhodnutí: 27.11.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 220/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. K. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 10. 5. 1996, sp. zn. 214 Ds 142 Js 6707/96, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 10. 5. 1996, sp. zn. 214 Ds 142 Js 6707/96, jenž nabyl právní moci dne 18. 5. 1996, byl V. K. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že ve vědomé a záměrné spolupráci s blíže neznámými dalšími členy převaděčské organizace a na základě předem dohodnutého plánu převzal dne 5. 2. 1996 mezi 20.00 hod. a 21.00 hod. v prostoru H. na území Spolkové republiky Německo do svého transportního vozidla zn. Mercedes, české státní poznávací značky ULH 07-55, celkem 21 jugoslávských státních příslušníků, převedených předtím převaděči přes zelenou hranici z České republiky, aby je podle dohody dopravil do B. Při následné jízdě byl v obci N. zadržen. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, a předpokládal, že za svůj podíl na převaděčských akcích obdrží finanční odměnu.

Dne 16. 9. 2003 pod sp. zn. 721/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.



V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. V. K. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík



Vyhotovil: JUDr. Alexander Sotolář