11 Tcu 22/2003
Datum rozhodnutí: 27.02.2004
Dotčené předpisy:




11 Tcu 22/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. února 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, s e do evidence Rejstříku trestů z a z n a m e n a j í údaje o odsouzení občana České republiky L. P., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 20. 11. 1997, sp. zn. 218 Ds 146 Js 048226/97, a to pro trestné činy krádeže, úmyslného opakovaného nedovoleného vstupu do země, úmyslného nedovoleného pobytu a úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění podle § 92 odst. 2 č. 1a, 1b, § 8 odst. 2 cizineckého zákona, § 21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu, § 242 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.

Naproti tomu se z a m í t á návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení L. P., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 9. 1997, sp. zn. 251 Ls 424 Js 053763/97, a to pro trestné činy podílnictví, padělání listin, zneužití dokladů, úmyslného nedovoleného vstupu do země a úmyslného nedovoleného pobytu podle § 92 odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, § 259 odst. 1, § 267 odst. 1, § 281 odst. 1 věta první, § 25 odst. 2, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu pro mladistvé v trvání jednoho roku a osmi měsíců, s tím, že do tohoto trestu byl zahrnut trest z rozsudku Okresního soudu v Drážďanech ze dne 5. 5. 1994, sp. zn. 37 Ds 607 Js 8840/94.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 20. 11. 1997, sp. zn. 218 Ds 146 Js 048226/97, jenž nabyl právní moci ve vztahu k L. P. dne 16. 2. 1998, byl jmenovaný uznán vinným trestnými činy krádeže, úmyslného opakovaného nedovoleného vstupu do země, úmyslného nedovoleného pobytu a úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění podle § 92 odst. 2 č. 1a, 1b, § 8 odst. 2 cizineckého zákona, § 21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu, § 242 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.

Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že spolu se spoluodsouzeným J. v době od večerních hodin dne 5. 8. 1997 do 6.00 hod. dne 6. 8. 1997 přicestoval mimo povolený hraniční přechod mezi obcemi O. a R. z České republiky na území Spolkové republiky Německo, přestože věděl, že byl nařízením cizineckého úřadu v D. ze dne 6. 10. 1995 ze Spolkové republiky Německo vyhoštěn a nedisponuje nezbytným povolením pro krátkodobý vstup na spolkové území. Poté, v uvedené době, v ulici F.-V.-strasse 62 v Ch. odcizili zaparkovaný uzamčený osobní automobil zn. Ford Maverick, státní poznávací značky C-DP 537, s ujetými 82.000 km a kupní cenou 22.000 DM, poškozeného V. D., a to tak, že do zakoupeného polotovaru klíče odsouzený P. vypiloval podle zámku pátých dveří vozidla použitelný klíč, kterým vozidlo otevřeli a nastartovali. Následně s vozidlem odjeli směrem k německo-české hranici s úmyslem je přepravit do České republiky a tam ho prodat nebo si je ponechat. Několik metrů před německo-českou hranicí mimo povolený hraniční přechod v obvodu obce L. vozidlo uvázlo v bahnitém terénu, kde byli okolo 6.40 hod. 6. 8. 1997 zadrženi orgány Spolkové ostrahy hranic. Odsouzený P. přitom uvedené vozidlo řídil na veřejných cestách a silnicích, aniž měl řidičské oprávnění.

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 1994, sp. zn. 37 Ds 607 Js 8840/94, byl L. P. uznán vinným pokusem trestného činu podílnictví a trestnými činy úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění a zneužití dokladů podle § 21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu a § 267 odst. 1, § 281 odst. 1 věta první, § 25 odst. 2, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a odsouzen k celkovému trestu pro mladistvé v trvání osmi měsíců.

Uvedené trestné činnosti se dopustil tím, že dne 21. 2. 1994 se spolu se spoluodsouzeným Š. podílel na pokusu o odvoz a následný prodej osobního vozu zn. Audi, státní poznávací značky DD-CE 159, poškozeného B., v hodnotě přibližně 50.000 DM, které bylo v době od 20. 2. 1994 do 21. 2. 1994 odcizeno. Odsouzený P. přistoupil k uvedenému vozu, odstavenému v ulici W. v D., a paklíčem, který obdržel od blíže nezjištěné osoby v České republice, vozidlo otevřel a nastartoval. Poté, co chtěl s vozem opustit parkoviště, byl zadržen. Spoluodsouzený Š. měl z blízké vzdálenosti celý čin jistit. Jednali přitom s vědomím, že předmětné vozidlo bylo získáno trestným činem. Odsouzený P. je navíc řídil, přestože věděl, že nedisponuje potřebným řidičským oprávněním. Za provedení činu mu byla přislíbena finanční odměna ve výši nejméně 2.000 Kč. Následně, dne 22. 2. 1994 okolo 9.30 hod. se odsouzený P. prokázal službu konajícímu policejnímu úředníkovi KPI P. ve služebně v D. českým cestovním pasem, vystaveným na jméno J. D., aby tak zastřel svou pravou identitu.



Konečně rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 9. 1997, sp. zn. 251 Ls 424 Js 053763/97, jenž nabyl právní moci dne 1. 10. 1997, byl jmenovaný uznán vinným trestnými činy podílnictví, padělání listin, zneužití dokladů, úmyslného nedovoleného vstupu do země a úmyslného nedovoleného pobytu podle § 92 odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, § 259 odst. 1, § 267 odst. 1, § 281 odst. 1 věta první, § 25 odst. 2, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo.



Uvedené trestné činnosti se dopustil tím, že nejprve dne 9. 10. 1994 spolu s dalšími osobami v D. převzal motorové vozidlo zn. Volkswagen Golf Country, státní poznávací značky C-LZ 827, v hodnotě cca 20.000 DM, odcizené předtím jeho majiteli, aby toto převezli na české území a tam je předali blíže nezjištěné osobě. Zatímco do vozu vnikli a řídili jej další spolupachatelé, odsouzený P. jel napřed vozem, kterým na německé území přicestovali. Poblíž P. zastavili a na odcizené vozidlo připevnili státní poznávací značku AEO 91-19, kterou si pro tyto účely předem opatřili spolu s technickým průkazem znějícím na jméno J. J., aby při případné kontrole zastřeli vlastnické vztahy k vozu. Zatímco odsouzený P. spolu s dalším spolupachatelem neodhaleni projeli hraničním přechodem C., spolupachatelé jedoucí v odcizeném voze byli zastaveni a vozidlo zajištěno. Stejným způsobem se pak odsouzený P. podílel na převozu odcizeného motorového vozidla zn. Volkswagen Golf, státní poznávací značky C-VW 255, v hodnotě cca 18.000 DM, dne 15. 10. 1994, s těmi odlišnostmi, že spolu s dalšími spolupachateli je převzali v Ch. a před státní hranicí na ně připevnili připravenou státní poznávací značku TPI 37-08, k níž si opatřili technický průkaz znějící na jméno J. F. Odcizené vozidlo bylo opět na hraničním přechodu C. zajištěno, přičemž odsouzený P. se vrátil do České republiky. Následně dne 16. 10. 1994 znovu přicestoval do Spolkové republiky Německo, přičemž při návratu do České republiky předložil při kontrole na hraničním přechodu C. cestovní pas č. 8382164, znějící na jméno J. B., aby tak zastřel svou skutečnost totožnost. Na území Spolkové republiky Německo přitom ve všech třech případech vstoupil s vědomím, že tím porušuje zákaz vstupu a pobytu, jenž mu byl uložen nařízením Přihlašovacího úřadu v D. ze dne 12. 4. 1994.

Posledně citovaným rozsudkem byl L. P. odsouzen k trestu pro mladistvé v trvání jednoho roku a osmi měsíců, přičemž do tohoto trestu byl zahrnut trest ze shora uvedeného rozsudku Okresního soudu v Drážďanech ze dne 5. 5. 1994, sp. zn. 37 Ds 607 Js 8840/94.

Dne 17. 2. 2003 pod sp. zn. 2116/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů jsou splněny toliko ve vztahu k odsouzení L. P. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 20. 11. 1997, sp. zn. 218 Ds 146 Js 048226/97.



Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud ČR rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky. Jinými slovy takový cizozemský rozsudek má na území České republiky tzv. jiné (jiné než vykonání trestu) účinky ve smyslu ustanovení § 21 odst. 2 trestního zákona (srov. k tomu blíže č. 37/1997 Sb. rozh. tr.).



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky. Ve vztahu k odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 20. 11. 1997, sp. zn. 218 Ds 146 Js 048226/97, lze konstatovat, že toto se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 trestního zákona a krádeže podle § 247 trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. L. P. se dopustil poměrně závažné úmyslné majetkové trestné činnosti, jíž způsobil vysokou škodu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Jinak je tomu ovšem v případě odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 23. 9. 1997, sp. zn. 251 Ls 424 Js 053763/97, do něhož byl zahrnut trest z rozsudku Okresního soudu v Drážďanech ze dne 5. 5. 1994, sp. zn. 37 Ds 607 Js 8840/94. V této souvislosti je na místě uvést následující:

Předně zákonným podkladem pro rozhodnutí o zaznamenání cizozemských rozsudků do evidence Rejstříku trestů podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, mohou být toliko ta cizozemská trestní rozhodnutí, která byla učiněna a nabyla právní moci po nabytí účinnosti zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, jímž byl zřízen jak samotný Rejstřík trestů, tak zaveden institut zaznamenávání údajů o odsouzení občanů České republiky cizozemskými soudy do jeho evidence s důsledky uvedenými v § 4 odst. 3 tohoto zákona. K tomu došlo dne 1. 1. 1995 (blíže k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 11 Tcu 157/2003 a sp. zn. 11 Tcu 265/2003).

V tomto kontextu je důležité, že odsouzení L. P. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 23. 9. 1997, sp. zn. 251 Ls 424 Js 053763/97, zahrnuje též předchozí odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 5. 5. 1994, sp. zn. 37 Ds 607 Js 8840/94. Tento rozsudek byl vydán a nabyl právní moci přede dnem 1. 1. 1995. Z výše uvedených důvodů tedy nemůže být podkladem pro zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., a to jak co se týče výroku o vině, tak i ohledně výroku o trestu. Stejně tak je ovšem vyloučené zaznamenat do této evidence tu část odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 23. 9. 1997, sp. zn. 251 Ls 424 Js 053763/97, která má svůj podklad v odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 5. 5. 1994, sp. zn. 37 Ds 607 Js 8840/94. Při posouzení toho, zda jsou naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. pro zaznamenání údajů o odsouzení L. P. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 23. 9. 1997, sp. zn. 251 Ls 424 Js 053763/97, do Rejstříku trestů tak může být toliko ta část odsouzení z tohoto rozsudku, která se týká trestných činů, jejichž spácháním byl uznán vinným tímto rozsudkem a jí odpovídající poměrná část trestu pro mladistvé. S ohledem na poměr závažnosti jednotlivých odsouzených trestných činů a s přihlédnutím k faktu, že v původním rozsudku z roku 1994 byl odsouzenému uložen trest odnětí svobody pro mladistvé v trvání osmi měsíců, lze za část trestu pro mladistvé odpovídající trestným činům, pro které byl uznán vinným citovaným rozsudkem z roku 1997, považovat trest odnětí svobody pro mladistvé v trvání do jednoho roku.

Ve vztahu k této části odsouzení L. P. jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, nikoli však podmínky materiální.

Jak již bylo řečeno, odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž posuzovaná část odsouzení se týká jednání, které vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 trestního zákona, padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 trestního zákona a podílnictví podle § 251 trestního zákona). Odsouzený se tedy dopustil hned několika trestných činů. Vesměs ovšem šlo o obecně málo závažné trestné činy (v Německu ohrožené sazbou do tří let odnětí svobody, v České republice sazbou do dvou let odnětí svobody) a dopustil se jich jednorázovým jednáním ve věku, který podle německé právní úpravy spadá do věku mladistvého a podle české právní úpravy do věku blízkého věku mladistvých. Touto trestnou činností získal jen velice malý finanční prospěch za podíl na ukrytí věci, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, a sám bezprostředně nezpůsobil žádnou škodu. To vše jsou skutečnosti, které snižují společenskou nebezpečnost jeho jednaní. Za této situace není po materiální stránce splněna podmínka potřebné závažnosti činu, jenž by měl být zaznamenán do evidence Rejstříku trestů. Navíc, pokud jde o druh uloženého trestu, má Nejvyšší soud za to, že ani tento nedosahuje minima nezbytného pro postup podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. Jednak je třeba přihlédnout k tomu, že L. P. byl uložen trest mládeže za podmínek § 105 německého zákona o soudech mládeže, který lze ve srovnání se standardním trestem odnětí svobody obecně považovat za sankci mírnější, pro odsouzeného mladistvého příznivější. Jednak zohlednitelnou poměrnou část uloženého trestu (odnětí svobody na jeden rok) by ani v případě, kdyby se jednalo o standardní nepodmíněný trest odnětí svobody, nebylo možné považovat za zvlášť citelnou, splňující požadavky § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, a to v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík



Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář