11 Tcu 218/2003
Datum rozhodnutí: 25.09.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 218/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. K. rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 1. 2001, sp. zn. 10 Ds 110 Js 10695/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 1. 2001, sp. zn. 10 Ds 110 Js 10695/00, jenž nabyl právní moci dne 20. 1. 2001, byl K. K. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.

Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že z pokynu osob organizujících ilegální převážení osob dne 24. 8. 2000 v ranních hodinách v T. převzal do pro tyto účely vypůjčeného nákladního automobilu zn. Avia, české státní poznávací značky MOA 75-54, celkem 45 cizích státních příslušníků, s tím, že je přepraví na území Spolkové republiky Německo. Veden dalším osobním automobilem jel s cizinci do pohraniční oblasti a lesní cestou na německé území, kde byl v K. okolo 11:30 hod. kontrolován a zadržen. Jednal přitom s vědomím, že převážené osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na této převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve formě prominutí části dluhu.

Dne 15. 9. 2003 pod sp. zn. 2289/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. K. K. se pro finanční prospěch významným způsobem podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se přitom o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch