11 Tcu 216/2012
Datum rozhodnutí: 29.04.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 216/2012-8

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. dubna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky M. S. , rozsudkem Obvodového soudu Weiden v Horním Falcku, Spolková republika Německo, ze dne 10. 12. 2010, sp. zn. 4 Ls 13 Js 4304/10 jug., pro trestné činy společensky škodlivého poškození věci, krádeže ve čtyřech případech, pokusu společného podvodu, společně provedené krádeže v jednom zvlášť závažném případě, společně provedeného počítačového podvodu ve čtyřech případech a pokusu o krádež ve zvlášť závažném případě podle německého trestního zákona, zahrnujícím dále trestní opatření uložené mu rozsudkem soudu pro mladistvé při Obvodním soudu Tirschenreuth, Spolková republika Německo, ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 7 Ls 13 Js 6891/08, v rozsahu odsouzení pro zde projednávané skutky a zahrnutého trestního opatření uloženého mu rozsudkem soudu pro mladistvé při Obvodním soudu Weiden v Horním Falcku, Spolková republika Německo, ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 4 Ls 13 Js 855/08 jug, a této části odpovídající část souhrnného trestu odnětí svobody v trvání dvou let a sedmi měsíců hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Naproti tomu se zamítá návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí o tom, že se na odsouzení odsouzeného M. S. , rozsudkem Obvodového soudu Weiden v Horním Falcku, Spolková republika Německo, ze dne 10. 12. 2010, sp. zn. 4 Ls 13 Js 4304/10 jug., pro trestné činy úmyslného nedovoleného držení zakázané zbraně ve skutkové jednotě s neoprávněným nošením a porušování domovního míru ve skutkové jednotě s poškozováním věci , a to se zahrnutím rozsudku soudce pro mladistvé při Obvodním soudu Tirschenreuth, Spolková republika Německo, ze dne 19. 12. 2006, sp.zn. 5 Ds 13 Js 816/06, a odpovídající část souhrnného trestu hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Weiden v Horním Falcku ze dne 10. 12. 2010 byl M. S. uznán vinným trestnými činy společensky škodlivého poškození věci, krádeže ve čtyřech případech, společného podvodu, společně provedené krádeže v jednom zvlášť závažném případě, společně provedeného počítačového podvodu ve čtyřech případech, pokusu o krádež ve zvlášť závažném případě, úmyslného nedovoleného držení ve skutkové jednotě s neoprávněným nošením zakázané zbraně a porušování domovního míru ve skutkové jednotě s poškozováním věci a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody pro mladistvé v trvání dvou let a devíti měsíců.

V tomto trestu bylo zahrnuto trestní opatření uložené obviněnému rozsudkem soudu pro mladistvé při Obvodním soudu Tirschenreuth ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 7 Ls 13 Js 6891/08, kterým se Nevyšší soud zabýval ve svém usnesení ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 8 Tcu 103/2010, kterým podle tehdy platného ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. rozhodl, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o tomto odsouzení, ovšem nikoli v celém rozsahu uloženého trestního opatření, jak bude dále vysvětleno.

Rozsudkem soudu pro mladistvé při Obvodním soudu Tirschenreuth ze dne 27. 11. 2008 uložené trestní opatření v trvání jednoho roku a šesti měsíců mělo charakter obdobný souhrnnému trestu podle české právní úpravy, tzn., že v tomto odsouzení byla dále zahrnuta trestní opatření obviněnému uložená rozsudkem soudu pro mladistvé při Obvodním soudu Weiden v Horním Falcku ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 4 Ls 13 Js 855/08 jug, a rozsudkem soudce pro mladistvé při Obvodním soudu Tirschenreuth ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 5 Ds 13 Js 8161/06. Nejvyšší soud proto ve věci vedené pod sp. zn. 8 Tcu 103/2010 zkoumal oboustrannou trestnost ve vztahu ke každému ze skutků, za něž byla uložena příslušná trestní opatření, a dospěl k závěru, že skutek, jímž byl odsouzený shledán vinným posledně jmenovaným rozsudkem, nemá znaky trestného činu podle české právní úpravy. Proto návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky v této části zamítl a pro účely záznamu do evidence Rejstříku trestů uložené trestní opatření o jeden měsíc zkrátil, čili bylo zaznamenáno trestní opatření v trvání jednoho roku a pěti měsíců.

Nejvyšší soud dále zkoumal skutky, které byly předmětem odsouzení nyní projednávaným rozsudkem Obvodového soudu Weiden v Horním Falcku ze dne 10. 12. 2010. Této trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění jmenovaného soudu tím, že
1.
a) V noci z 27. na 28. 5. 2010 postříkal vnější plochu úložiště pro nádoby na odpad Raiffeisenbank v S. a telefonní budku v P. L. S. ve W. , takže vznikla celková věcná škoda ve výši přibližně 100,00 .

b) Dne 21. 5. 2010 mezi 17.00 a 17.30 hodin odcizil z peněženky poškozené G. N. v objektu na E. S. ve W. hotovost 200,00 se záměrem si je protiprávně přivlastnit.

c) Mezi 10. a 20. 5. 2010 odcizil ve Fotostudio H. na U. , T. , z pokladnice na příspěvky pro D. K. kolem 25,00 hotovosti se záměrem si je protiprávně přivlastnit.

d) Mezi 25. a 31. 5. 2010 odcizil v obchodě s ovocem K. v K. S. , W. , z vystavené pokladnice na příspěvky pro D. K. 14,00 v mincích s úmyslem si peníze protiprávně přivlastnit. Trestní oznámení bylo podáno správnou formou a ve stanovené lhůtě.

e) Dne 19. 5. 2010 se odsouzení S. a S. vydali k poškozené R. M. K. na M. v T. Odsouzený S. poškozené předstíral, že naléhavě potřebuje 8.000,00 na operaci svého nemocného dítěte. Poškozená K. se nechala podvést a vystavila potom mu plnou moc pro její účet u S. v T. Na to se oba odsouzení vydali kolem 14.30 hodin do místní pobočky S. O. N. v T. , přičemž předložili plnou moc a kopii průkazu poškozené K. , aby vyzvedli 8.000,00 . Vzhledem k tomu, že zaměstnanci S. O. N. , pojali podezření, nedošlo k výběru peněz.

f) Dne 14. 6. 2010 asi v 14.00 hod., se odsouzení S. a S. dostali přes balkon do bytu poškozeného E. R. v 2. patře nemovitosti na P. L. S. ve W. a tam odcizili EC kartu poškozeného E. R. se záměrem si tuto protiprávně přivlastnit a potom s ní vybírat peníze.

Následně touto EC kartou vybrali dne 14. 6. ve čtyřech případech u pobočky Raiffeisen Bank v P. L. S. ve W. celkem 1.000,00 . Přitom použili PIN k EC kartě i když věděli, že k tomu nebyli oprávněni. Konkrétně se jednalo o tyto výběry dne 14. 6. 2010: 13:52 hod. 200,00 , 13:53 hod. 500,00 , 13:55 hod. 200,00 a 13:56 hod. 100,00 .

Odsouzený S. vybral EC kartou poškozeného R. dne 15. 6. a 16. 6. v dalších sedmi případech celkem 1.050,00 .

h) Dne 15. 6. 2010 kolem 23.00 hod. vylomil ve sklepním podlaží kovové dveře u odkládací místnosti, aby tam odcizil, co by se dalo ukrást a nemělo pouze nepatrnou hodnotu. Protože tam ale nenašel nic použitelného, musel se svého záměru vzdát. Vznikla věcná škoda ve výši zhruba 300,00 .

i) Dne 15. 6. 2010 asi ve 22.45 hodin odcizil z neuzavřené sklepní části poškozené S. K. v P.-L. S. ve W. 11 CD v hodnotě přibližně 55,00 , aby si je protiprávně přivlastnil.

2. Dne 5. 1. 2010 asi v 18.20 hod. měl u sebe ve W. v E. boxer a nosil ho mimo vlastní byt, obchodní prostory anebo vymezený majetek. Přitom se jednalo o zakázanou zbraň.

3. Dne 14. 4. 2010 kolem 22.00 hodin přelezl přes bránu do ekologické stanice Opatství W. na B. Na zábradlí ekologické stanice kopl do zalévací konve, která sloužila k vybírání příspěvků, kterou tím poškodil, takže vznikla věcná škoda ve výši zhruba 30,00 .

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Je-li předmětem rozsudku soudu jiného členského státu Evropské unie více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti uvedená v § 4a odst. 3 zákona samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků. Pokud některý z nich není trestným činem podle právního řádu České republiky, pak Nejvyšší soud zamítne návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně tohoto skutku a jemu odpovídající části trestu. Část trestu odpovídající odsouzení, na něž se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, určí v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou (srov. přiměřeně č. 51/2000 Sb. rozh. tr.).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení (výrok o vině) rozsudkem Obvodového soudu Weiden v Horním Falcku ze dne 10. 12. 2010 týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku, krádeže podle § 205 tr. zákoníku, podvodu podle § 209 tr. zákoníku, neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku).

Naproti tomu formální podmínky zřejmě nejsou splněny u skutků výše popsaných pod body 2 a 3, kvalifikovaných německým soudem jako trestné činy úmyslného nedovoleného držení ve skutkové jednotě s neoprávněným nošením zakázané zbraně (bod 2) a porušování domovního míru ve skutkové jednotě s poškozováním věci (bod 3). U posledně jmenovaného skutku totiž z popisu v německém rozsudku nevyplývá, že by obviněný do objektu vstoupil např. za účelem krádeže, nejedná se o obydlí a ani škoda způsobená kopnutím do konve nedosahuje podstatné výše. Proto Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky ohledně těchto skutků zamítl. S ohledem na poměr závažnosti těchto skutků k další trestné činnosti obviněného považoval za adekvátní z tohoto důvodu snížit uložený trest odnětí svobody v rozsahu jednoho měsíce. Tím jsou částečně splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

Nejvyšší soud dále u té části odsouzení, u níž jsou splněny formální podmínky postupu podle § 4a odst. 3 zákona, zkoumal, zda jsou splněny i podmínky materiální povahy, a shledal, že tomu tak je. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva a dále proti zájmu společnosti na ochraně platebních prostředků a tím i řádného fungování zejména bezhotovostního platebního styku. Jednal přitom v takovém rozsahu, že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Odsouzený se dopouští trestné činnosti opakovaně, dopouštěl se jí už jako mladistvý a tresty ukládané německými soudy na něj zjevně nemají podstatný výchovný vliv. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Celkovou výši trestu pro účely evidence Rejstříku trestů pak Nejvyšší soud upravil tak, aby v nyní projednávaném odsouzení odrážela také snížení trestu provedené usnesením ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 8 Tcu 103/2010.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky částečně vyhověl.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch