11 Tcu 215/2003
Datum rozhodnutí: 13.10.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 215/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. G. rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 1 Ds 8 Js 2684/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 1 Ds 8 Js 2684/00, jenž nabyl právní moci dne 31. 8. 2000, byl J. G. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 9. 3. 2000 se podle předchozího plánu za příslib odměny 5 000,- Kč nechal odvézt společně s druhým převaděčem do česko-německé pohraniční oblasti a kolem 22 hodin nastoupil společně s 19 cizími státními příslušníky ze Srí Lanky a jedním Indem, kteří zde již čekali, pěší pochod směrem k hranici. Hranici společně přešli kolem 23.50 hodin na blíže nezjištěném místě v oblasti mezi hraničním přechodem T. a F. Dále šel společně s 11 srí lanskými a jedním indickým státním příslušníkem k dohodnutému místu setkání v blízkosti obce O. Tam čekal do večera kolem 20 hodin na návrat jeho spolupachatele, který měl převést zbývajících osm cizích státních příslušníků, který však nedorazil, stejně jako vozidlo, které mělo cizince převézt dále. Instruoval proto cizince, ať jdou sami dále do nejbližší obce, a on se vrátil zpět do České republiky, kde byl kontrolován hlídkou spolkových hranic W. Převáděné osoby i spolupachatel byli rovněž zadrženi hlídkou ochrany spolkových hranic v ranních hodinách.

Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. G. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík