11 Tcu 213/2012
Datum rozhodnutí: 23.04.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 213/2012-10

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. dubna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl t a k t o :


Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. B., rozsudkem Zemského soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 30. 1. 1996, sp. zn. 1 KLs 103 Js 13485/95, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Regensburg ze dne 30. 1. 1996 byl R. B. uznán vinným trestnými činy obchodování s omamnými látkami v nikoli nepatrném množství a dovozu omamných látek v nikoli nepatrném množství v pěti případech a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let.

Shora uvedené trestné činnosti se dopustil podle zjištění Zemského soudu Regensburg tím, že v době od 1. 6. 1995 do 3. 7. 1995 v pěti případech dopravil heroin z P. na spolkové území. Bylo mu přitom známo, že droga byla určena k dalšímu prodeji se ziskem a žádný z přebírajících a odběratelů drogy ani on sám neměli úřední povolení k zacházení s omamnými látkami. Ve všech případech věděl, že se jedná o heroin a již na základě příslušného množství se jednalo o vysoký obsah účinné látky. Jednotlivě šlo o následující případy:

1. Dne 1. 6. 1995 převzal v P. od X. cca 1,8 kg heroinu s obsahem účinné látky minimálně 90 g heroinu-hydrochloridu. Vypůjčil si osobní vozidlo a heroin, který byl rozdělen do čtyř balíčků přepásaných hnědou lepicí páskou, schoval pod sedadlo řidiče. Přes hraniční přechod W. přicestoval tentýž den na spolkové území a jel pak podle domluvy do G. u S.. Tam heroin odevzdal, jak bylo domluveno, Albánci jménem P. , tedy zvlášť stíhanému B. H.. Obdržel odměnu ve výši 2.500,- DM.
2. Kolem 20. 6. 1995 převzal od R. v P. cca dva kg heroinu s obsahem účinné látky minimálně 400 g heroinu-­hydrochloridu. S vypůjčeným vozidlem, v němž ukryl drogu rozdělenou do čtyř balíčků stejným způsobem jako předtím, odjel tentýž den přes hraniční přechod W. podle pokynů R. do M.. Tam měl omamnou látku předat v blízkosti náměstí L. kosovskému Albánci jménem H. a jako kupní cenu převzít 140.000,- DM. Kolem 21.00 hod. dne 20. 6. 1995 odevzdal drogu v jedné postranní ulici a převzal dohodnutou kupní cenu ve výši 140.000,- DM. Z těchto peněz, které pak dopravil do P. R. , obdržel svou kurýrní odměnu ve výši 2.500,- DM.
3. Dne 27. 6. 1995 obdržel opět od R. zakázku dopravit 2 kg heroinu do M. H. . Najal si osobní vůz a schoval drogu rozdělenou do čtyř balíčků, která vykazovala obsah účinné látky minimálně 400 g heroinu­hydrochloridu stejně jako v předchozích případech. Přes hraniční přechod W. odjel pak stejný den do M., kde drogu na stejném místě jako předtím dodal H. . Jako kupní cenu obdržel v tomto případě 80.000,- DM, ze které si podle dohody strhl kurýrní odměnu ve výši 2.500,- DM. Zbytek dopravil obžalovaný zpět do P. R. .
4. Ráno dne 1. 7. 1995 ho pověřil R. , aby dopravil množství minimálně 1,6 kg heroinu z P. do H.. Protože si nemohl vypůjčit ani najmout vozidlo, domluvil se na hlavním nádraží v P. s taxikářem J. H., že ho za cenu 500,- DM do H. a zpět do P. doveze. Odsouzený převzal od R. heroin, který vykazoval obsah účinné látky minimálně 320 g heroinu-hydrochloridu, a schoval ho pod svou košili přímo na tělo. Kolem 11.00 hod. dne 1. 7. 1995 odjel taxíkem přes hraniční přechod W. do H., kde drogu předal J. , u něhož se jednalo o jinak stíhaného X. C., v hotelu A. ve F. Strasse v H.. Od J. obdržel kupní cenu 13.000,- DM, z níž si podle domluvy odečetl svou kurýrní odměnu ve výši 3.000,- DM. Zbytek částky dopravil pak zpět do P. a předal R. .
5. Dne 3. 7. 1995 obdržel o od R. 1,733 kg heroinu s obsahem 398,7 g heroinu-hydrochloridu, aby ho dopravil do M. H. . Pod záminkou nakoupení katalyzátoru v Německu odjel týž den opět taxíkem taxikáře H. před hraniční přechod W. na území Spolkové republiky Německo. Heroin měl opět schovaný pod svou košilí na těle. Při vcestování byl po překročení hranice kontrolován německou hraniční policií. Ukrytý heroin, který chtěl dopravit do M., byl objeven a zajištěn.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie , přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně před možným nebezpečím vyplývajícím z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o množství látky, dopustil se trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. dubna 2013

Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch