11 Tcu 212/2003
Datum rozhodnutí: 25.09.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 212/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. B. rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. 10 Ls 210 Js 6097/00, a to pro trestný čin převádění cizinců ve dvou případech podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 3 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. 10 Ls 210 Js 6097/00, který nabyl právní moci dne 26. 5. 2000, byl M. B. uznán vinným trestným činem převádění cizinců ve dvou případech podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 3 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.

Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že:

1. dne 17. 12. 1998 přicestoval transporterem zn. Ford Transit, české státní poznávací značky LIB 33-74, na území Spolkové republiky Německo, k parkovišti u silnice spojující obce S.-N., kde měl podle předchozí dohody do vozu převzít okolo 7.45 hod. 20 cizích státních příslušníků, převedených předtím z České republiky přes zelenou hranici a přepravit je dále do vnitrozemí;

2. v noci na 1. 11. 1999 převedl spolu s další odděleně stíhanou osobou celkem 33 cizích státních příslušníků z České republiky přes zelenou hranici na území Spolkové republiky Německo, ve směru B 98 ke Klubu mládeže ve S./W., kde je podle předchozí dohody předal motorizovanému převaděči k další přepravě do vnitrozemí.

Jednal přitom vždy s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčských akcích mu byla vyplacena finanční odměna.

Dne 12. 9. 2003 pod sp. zn. 4730/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. B. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch