11 Tcu 21/2003
Datum rozhodnutí: 25.02.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 21/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. února 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

I. Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky V. P., rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 8. 4. 1998, sp. zn.

1 Ls 952 Js 26239/97, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Görlitzi ze dne

12. 12. 2000, sp. zn. 1 Ls 952 Js 26239/97, a to pro trestný čin společného ilegálního převádění cizinců podle § § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo,

k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

II. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. února 2002, sp. zn.

11 Tcu 19/2002, s e z r u š u j e v části, v níž se podle § 4 odst. 2 zák.

č. 269/1994 Sb. do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky P. D., rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 8. 4. 1998, sp. zn. 1 Ls 952 Js 26239/97, a to pro trestný čin společného ilegálního převádění cizinců podle § § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 8. 4. 1998, sp. zn. 1 Ls 952 Js 26239/97, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 12. 12. 2000, stejné spisové značky, byl V. P. společně s J. B. a T. M. uznán vinnými trestným činem společného ilegálního převádění cizinců podle § § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že dne 8. 11. 1997 mezi 22.00 a 23.00 hod. dopravil společně s dalšími dvěmi spolupachateli (s J. B. a T. M.) transportérem zn. Iveco, české státní poznávací značky, 28 cizích státních příslušníků do bezprostřední blízkosti česko-německé státní hranice, kde cizinci vystoupili a byli převedeni přes zelenou hranici mimo povolený hraniční přechod na území Spolkové republiky Německo, do oblasti obcí E., O., O. a L. s tím, že odtud budou dále přepraveni do B. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za svůj podíl na převedení osob si nechal přislíbit odměnu ve výši 10.000,- Kč, přičemž čin spáchal ve stavu drogovou závislostí značně zmenšené příčetnosti (§ 21 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo). Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Dne 24. 1. 2002 pod sp. zn. 195/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky, a to ohledně odsouzených J. B., T. M. a P. D. Nejvyšší soud podanému návrhu vyhověl a usnesením ze dne 26. 2. 2002,

sp. zn. 11 Tcu 19/2002 rozhodl o zaznamenání údajů o výše uvedeném odsouzení, a to též ohledně P. D.

Dne 14. 1. 2003 pod sp. zn. 2464/2002-MO-M/8 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky v posuzované věci znovu návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky ohledně V. P. s tím, že na základě dodatečně poskytnutých informací ze strany Spolkové republiky Německo došlo usnesením Okresního soudu v Görlitzi ze dne 12. 12. 2000 k opravě osobních údajů odsouzeného P. D. tak, že je tento odsouzený identifikován jako V. P. a to namísto údajů o odsouzení P. D.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení V. P. cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje

o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Görlitzi ze dne 12. 12. 2000 byl opraven rozsudek téhož soudu ze dne 8. 4. 1998 v části týkající se označení odsouzeného P. D. tak, že jeho skutečné jméno je V. P. Tento odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený v organizované skupině a za přislíbený finanční prospěch se podílel na ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o v posledních letech velmi rozšířenou nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné délce. Okolnost zmenšené příčetnosti odsouzeného P.

v době spáchání činu z důvodu drogové závislosti není na překážku rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, když zmenšená příčetnost pachatele nemá vliv na trestnost činu (oboustrannou trestnost činu) a není takové povahy, aby významnějším způsobem snižovala závažnost jeho činu.

Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku ad I.



S ohledem na zjištění, že na základě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 11 Tcu 19/2002, byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení P. D. cizozemským soudem (tj. rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi ze dne 8. 4. 1998) bylo třeba v části týkající se této osoby zrušit výše označené usnesení Nejvyššího soudu, neboť v důsledku opravného usnesení Okresního soudu v Görlitzi ze dne 12. 12. 2000 přestal existovat právní podklad pro zápis takového odsouzení cizozemského soudu do evidence Rejstříku trestů ve vztahu k P. D. (výrok ad II. tohoto usnesení).



Na základě tohoto rozhodnutí pak v opisech a výpisech z evidence Rejstříku trestů nelze u P. D. vykazovat původně zaznamenané odsouzení cizozemským soudem.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2003



Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík