11 Tcu 21/2002
Datum rozhodnutí: 19.02.2002
Dotčené předpisy:




11 Tcu 21/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. února 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. Z., rozsudkem Oblastního soudu v Těšíně, Polská republika, ze dne 16. 4. 1999, sp. zn. II K 233/99, a to pro trestný čin podle čl. 13 § 1 ve spojení s čl. 280 § 1 trestního zákona Polské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a trestu propadnutí věcí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Oblastního soudu v Těšíně, Polská republika, ze dne 16. 4. 1999, sp. zn. II K 233/99, jenž nabyl právní moci dne 26. 4. 1999, byl V. Z. uznán vinným trestným činem podle čl. 13 § 1 ve spojení s čl. 280 § 1 trestního zákona Polské republiky. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že se dne 23. 12. 1998 pokusil odcizit peníze umístěné v pokladně směnárny J. v T., přičemž vyhrožoval pokladní L. P., za použití předmětu z umělé hmoty, jež svým tvarem na pohled připomínal opravdovou pistoli, že ji v případě nevydání peněz zabije. Zamýšleného cíle však díky rozhodnému postoji poškozené nedosáhl. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a trestu propadnutí věcí.

Dne 25. 1. 2002 pod sp. zn. 2125/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení polského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. Z. se dopustil zvlášť závažného úmyslného trestného činu s vysokým stupněm společenské nebezpečnosti. Byl mu také uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. února 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík