11 Tcu 208/2003
Datum rozhodnutí: 25.09.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 208/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. H. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 11. 1995, sp. zn. 250 Ls 142 Js 33907/95, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech ze dne 26. 2. 1996, sp. zn. 2 Ns 142 Js 33907/95, a to pro trestný čin převádění cizinců v pěti případech podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 11. 1995, sp. zn. 250 Ls 142 Js 33907/95, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech ze dne 26. 2. 1996, sp. zn. 2 Ns 142 Js 33907/95, jež nabyl právní moci dne 5. 3. 1996, byl J. H. uznán vinným trestným činem převádění cizinců v pěti případech podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.

Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že jakožto člen převaděčské organizace v pěti případech ve dnech 28. 6, 18. 7., 25. 7., 27. 7. a 28. 7. 1995 na českém území nedaleko česko-německé státní hranice převzal vždy 4 5 makedonských státních příslušníků, které převedl pěšky přes zelenou hranici v blízkosti hraničního přechodu S. na německé území, kde je předal další osobě s přistaveným automobilem k přepravě do vnitrozemí. Jednal přitom vždy s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčských akcích obdržel odměnu ve výši nejméně 300 Kč za každou převedenou osobu.

Dne 5. 9. 2003 pod sp. zn. 5095/2001-MO-M/7 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. H. se pro finanční prospěch významným způsobem opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch