11 Tcu 207/2003
Datum rozhodnutí: 13.10.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 207/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. H. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 5. 1996, sp. zn. 215 Ds 142 Js 5735/96, a to pro pokus trestného činu společného ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 2 č. 2, odst. 3 německého cizineckého zákona, § 22, § 23, § 25 odst. 2 německého trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 1. 2. 1996, sp. zn. 215 Ds 142 Js 5735/96, jenž nabyl právní moci dne 1. 8. 1996, byl J. H. uznán vinným trestným činem pokusu společného ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 2 č. 2, odst. 3 německého cizineckého zákona, § 22, § 23, § 25 odst. 2 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 31. 1. 1996 autobusem značky Setra, české SPZ CL 93-96, spolu s dalším spolupachatelem, přejel hraniční přechod S. do Spolkové republiky Německo a podle plánu organizované skupiny jeli po spolkové dálnici A 4 k motorestu W., a dále po dálnici podle instrukcí směrem na město B. a N., k parkovišti u restaurace W. v lokalitě H., kde převzali 29 cizinců, o nichž věděl, že nemají nezbytná povolení k pobytu na spolkové území a ke vstupu do země, a kteří byli předtím převedeni dalšími členy skupiny pěšky přes zelenou hranici z České republiky do Spolkové republiky Německo. Po jejich nastoupení mu bylo zabráněno pokračovat v realizaci cesty a všichni byli zadrženi. Za to měl být finančně odměněn. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. H. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nikoliv zanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík