11 Tcu 200/2002
Datum rozhodnutí: 29.10.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 200/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. N. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 3. 1996, sp. zn. 201 Ls 142 Js 41694/95, a to

- pro pokus trestného činu napomáhání k ilegálnímu vstupu do země a nedovolenému pobytu a trestný čin napomáhání k ilegálnímu vstupu do země a ilegálnímu pobytu podle § 92 odst. 1 č. 1, 2, 6, odst. 2 č. 1, 2, odst. 3 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců s tím, že do tohoto trestu byl zahrnut trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců z rozsudku Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 22. 3. 1994, sp. zn. 45 Ds 142 Js 40510/93,

- pro trestný čin výdělečného převádění cizinců v organizované skupině podle § 92b odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 22. 3. 1994, sp. zn. 45 Ds 142 Js 40510/93, jenž nabyl právní moci dne 30. 3. 1994, byl M. N. uznán vinným trestným činem napomáhání k ilegálnímu vstupu do země a ilegálnímu pobytu podle § 92 odst. 1 č. 6, odst. 2 č. 1, 2 cizineckého zákona a § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo.

Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dal k dispozici dalším osobám nákladní automobil zn. Avia, české státní poznávací značky ULA 50-66, do kterého bylo dne 13. 9. 1993 v D. umístěno 33 kosovských Albánců, s tím, že budou přepraveni na území Spolkové republiky Německo. M. N. jel napřed v osobním automobilu zn. Trabant a napomáhal tak osobám řídícím nákladní automobil s cizinci, aby se po lesní cestě zvané A. T. S. , dostaly přes státní hranici na německé území. Navedl nákladní vozidlo k hraniční závoře, na německé území však již nevstoupil a jel zpět. Převážené osoby byly zadrženy asi 200 metrů po překročení státní hranice. M. N. přitom jednal s vědomím, že převážené osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo a za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 20.000,- Kč.

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 6. 3. 1996, sp. zn. 201 Ls 142 Js 41694/95, jenž nabyl právní moci dne 14. 3. 1996, byl následně M. N. uznán vinným pokusem trestného činu napomáhání k ilegálnímu vstupu do země a nedovolenému pobytu a trestným činem výdělečného převádění cizinců v organizované skupině podle § 92b odst. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, 2, odst. 3 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo.

Uvedené trestné činnosti se dopustil tím, že

1. dne 13. 7. 1993 si vypůjčil dodávkový automobil zn. Ford Transit, německé státní poznávací značky HOM-X 909, se kterým v Ú. n. L. u nádraží převzal skupinu 24 cizích státních příslušníků, které měl přepravit k nádraží do T. a tam předat objednateli akce. Učinil tak, ačkoli věděl, že přepravované osoby, nedisponující doklady potřebnými ke vstupu na německé území, mají být následně převaděčskou organizací převedeny přes zelenou hranici u obce B. na území Spolkové republiky Německo. Během jízdy bylo vozidlo kontrolováno policejní hlídkou a nedošlo tak k jejímu dokončení. Za uvedenou jízdu mu byla přislíbena odměna ve výši 1.000 ,- Kč;

2. nejprve v červenci 1995 z pokynu osob organizujících převádění cizinců prozkoumával možnosti ilegálního překročení česko-německé státní hranice v obvodu obce B., přičemž měl sledovat činnost hlídek Spolkové ostrahy hranic, za což mu byla přislíbena odměna ve výši 500,- Kč. V noci na 8. 9. 1995 pak v obci A. převzal od jiného člena převaděčské organizace skupinu 20 cizích státních příslušníků, které následně převedl přes zelenou hranici na německé území, kde je měl předat řidiči transportéru zn. VW k další přepravě do vnitrozemí, před předáním osob však byl i s nimi zadržen orgány Spolkové ostrahy hranic. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla jako odměna přislíbena finanční částka ve výši 5.000,- Kč a vyrovnání dluhu ve výši 15.000,- Kč.

Posledně citovaným rozsudkem byl M. N. odsouzen jednak pro pokus trestného činu napomáhání k ilegálnímu vstupu do země a nedovolenému pobytu, se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne ze dne 22. 3. 1994, sp. zn. 45 Ds 142 Js 40510/93, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců, a jednak pro trestný čin výdělečného převádění cizinců v organizované skupině k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.

Dne 13. 11. 2002 pod sp. zn. 4698/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

V posuzovaném případě byl rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 6. 3. 1996 mimo jiné uložen trest za obdobných podmínek, za jakých se v případě souběhu trestných činů ukládá podle českého právního řádu souhrnný trest. Jednalo se o celkový (souhrnný) trest jednak za pokus trestného činu napomáhání k ilegálnímu vstupu do země a nedovolenému pobytu, pro nějž byl uznán vinným tímto rozhodnutím, jednak pak za trestný čin napomáhání k ilegálnímu vstupu do země a ilegálnímu pobytu z rozsudku téhož soudu ze dne 22. 3. 1994. Vedle toho byl M. N. uložen další samostatný trest za trestný čin výdělečného převádění cizinců v organizované skupině, jehož spácháním byl uznán vinným rozsudkem z 6. 3. 1996. Za této situace byl Nejvyšší soud povinen z hledisek uvedených v § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., posoudit všechny činy, za které byly oba tresty odnětí svobody uloženy a zabývat se důvodností návrhu na zaznamenání údajů o nich do evidence Rejstříku trestů ve vztahu ke všem rozhodnutím, z jejichž spojení odsouzení (cizozemským soudem nebo soudy) sestává.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. N. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činů je zde zvyšována také okolností spočívající v osobě odsouzeného, patrné z odsuzujícího rozhodnutí, a to, že v páchání trestné činnosti nepřestal ani poté, co byl za trestnou činnost stejného charakteru ve Spolkové republice Německo již jednou odsouzen. Pokud jde o druh trestů, byly mu uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v již nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář