11 Tcu 2/2009
Datum rozhodnutí: 23.02.2009
Dotčené předpisy:




11 Tcu 2/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. února 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Ř. , rozsudkem č. 277 Trestního soudu číslo šest ve Valencii, Španělské království, ze dne 11. 6. 2007, ve zkráceném procesu č. 200/07-I, a to pro trestný čin násilné loupeže podle čl. 242.1 a 2 s následným ublížením na zdraví podle čl. 617.1 španělského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Trestního soudu číslo šest ve Valencii ze dne 11. 6. 2007 byl M. Ř. uznán vinným trestným činem násilné loupeže s následným ublížením na zdraví a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Dále byl po dobu výkonu trestu zbaven právní způsobilosti a bylo rozhodnuto, že bude po dobu dvou let hospitalizován ve vězeňské psychiatrické léčebně. Současně mu byla uložena třiceti denní pokuta za ublížení na zdraví ve výši 3 denně, tj. celkem 90 se subsidiární zodpovědností pro případ nezaplacení. Také byl odsouzen k zabavení a zničení kovové tyče, kterou trestný čin spáchal, a bylo mu uloženo nahradit škodu poškozené Z. B. F. ve výši 125 s úroky.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Trestního soudu číslo šest ve Valencii tím, že dne 5. 4. 2007 zhruba ve 22.55 hodin v P. V. N. v B. v části blízko služebního průchodu s úmyslem neoprávněného obohacení se na úkor cizí osoby se přiblížil zezadu k paní Z. B. F. , když se tato chystala telefonovat z mobilního telefonu, a aniž by řekl slovo, udeřil ji silnou ranou kovovou tyčí dlouhou 150 cm do pravé ruky, ve které držela mobilní telefon zn. N., granátové barvy, a řekl jí, ať mu vydá tašku, a přitom ji za ni silně tahal, ale nepodařilo se mu jí zmocnit. V důsledku rány utrpěla Z. B. F. odřeniny, pohmožděniny a úzkostné stavy, jejichž léčení si vyžádalo lékařskou péči a 5 dnů léčby, kdy jmenovaná nebyla schopna výkonu běžných každodenních úkonů.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 28. 1. 2009, pod č. j. 41/2008 MOT T/10, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení španělským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. Ř. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. Ř. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně osobní svobody a majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (poškozenou fyzicky napadl kovovou tyčí), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. února 2009

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch