11 Tcu 2/2004
Datum rozhodnutí: 16.01.2004
Dotčené předpisy:




11 Tcu 2/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky

1. V. T., 2. P. F., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 8. 1995, sp. zn. 201 Ls 142 Js 16650/95, a to pro trestný čin společného převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 3, § 58 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53, § 54 německého trestního zákona, v případě P. F. navíc ještě podle § 92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce u V. T. a k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců u P. F., a

3. F. M., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 8. 1995, sp. zn. 201 Ls 142 Js 16650/95, a to pro trestný čin společného převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 1 a 6 § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, § 3, § 58 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53, § 54 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a jednoho měsíce a rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 1997, sp. zn. 214 Cs 146 Js 6928/97, a to pro trestný čin přechovávání společně s falšováním listiny podle § 259 odst. 1, § 25 odst. 2, § 267 odst. 1, § 53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 8. 1995, sp. zn. 201 Ls 142 Js 16650/95, jenž nabyl právní moci dne 8. 1. 1996, byli V. T. a P. F. a F. M. uznáni vinnými trestným činem společného převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 3, § 58 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53, § 54 německého trestního zákona, v případě P. F. a F. M. navíc ještě podle § 92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustili v podstatě tím, že pro jistou převaděčskou skupinu v době od března 1995 do 12. dubna 1995 P. F. a F. M. ve čtyřech případech a V. T. ve třech případech přepravili nebo se pokusili přepravit přes zelenou hranici z území České republiky na území Spolkové republiky Německo mimo povolené hraničí přechody celkem třicet sedm cizinců jugoslávské a makedonské národnosti bez platných vstupních dokladů a za to obdrželi každý finanční odměnu v celkové výši 10 000,- až 20.000,-Kč.

Za tento trestný čin byl V. T. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce, P. F. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a F. M. k trestu odnětí svobody ve výši dvou let a jednoho měsíce.

Dalším rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 1997, sp. zn. 214 Cs 146 Js 6298/97, jenž nabyl právní moci dne 13. 5. 1997, byl F. M. uznán vinným trestným činem přechovávání společně s falšováním listiny podle § 259 odst. 1, § 25 odst. 2, § 267 odst. 1, § 53 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že v noci ze dne 30. 1. 1997 na 31. 1. 1997 převzal cca 10 kilometrů před L. osobní automobil Chrysler, státní poznávací značky MTL - N 168, poškozeného B., které mělo časovou hodnotu cca 35.000 DM, přičemž si byl vědom, že toto vozidlo bylo bezprostředně předtím odcizeno a jel s tímto vozidlem směrem k české hranici, kde měl vozidlo předat v Ú. n. L. další osobě a za to obdržet peněžní částku 1.000,- DM, avšak byl v 5.45 hodin dne 31. 1. 1997 zadržen v oblasti R./O. Při kontrole totožnosti předložil obžalovaný úředníkům ochrany hranic český cestovní pas vystavený na jméno " M. Š." , který byl zfalšován výměnou fotografie, který mu byl předán třetí osobou a jímž chtěl oklamat o své skutečné totožnosti.

Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák. a v případě F. M. též trestný čin podílnictví podle § 251 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. T., P. F. a F. M. se pro finanční prospěch ve více případech podíleli na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. F. M. se navíc podílel i na majetkové trestné činnosti, kterou byla způsobená poměrně vysoká škoda. Pokud jde o druh trestu, byl každému z nich uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. ledna 2004



Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík