11 Tcu 199/2003
Datum rozhodnutí: 13.10.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 199/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. S. rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne 6. 7. 2001, sp. zn. 50aE Vr 991/01, Hv 64/01, ve spojení s rozhodnutím Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 20. 9. 2001, sp. zn. 23 Bs 297/01, a to pro trestný čin výdělečného podloudného převádění podle § 104 odst. 1, odst. 3, 1. a 2. případ rakouského cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne ze dne 6. 7. 2001, sp. zn. 50aE Vr 991/01, Hv 64/01, jenž nabyl ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 20. 9. 2001, sp. zn. 23 Bs 297/01, právní moc dne 20. 9. 2001, byl P. S. uznán vinným trestným činem výdělečného podloudného převádění podle § 104 odst. 1, odst. 3, 1. a 2. případ rakouského cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 28. 5. 2001 na objednávku neznámé osoby vyzvedl v B. indického státního příslušníka R. S., ukryl ho do speciálně vytvořené dutiny, která byla vytvořena posunutím příčky mezi motorem a zadním sedadlem, a pokusil se ho takto ukrytého převézt přes hraniční přechod L./T. do R., to se však nepodařilo a podloudně dopravovaný cizinec byl objeven a na kontrolním hraničním stanovišti a P. S. byl na hranicích zatčen. Za tuto jízdu mu byla přislíbena odměna ve výši 300,-DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. S. se pro finanční prospěch podílel na ilegální přepravě cizince přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je zvyšována osobou odsouzeného, který byl již vícekrát trestán na území České republiky pro různou trestnou činnost. Dále nebylo možno přehlédnout, že P. S. se trestné činnosti dopustil předem promyšleným způsobem, když v automobilu vytvořil speciální úkryt a několikrát vyzkoušel s takto upraveným autem průjezd přes státní hranici. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík