11 Tcu 195/2003
Datum rozhodnutí: 13.10.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 195/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. B. rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 10. 5. 1999, sp. zn. 3 Ls 7 Js 984/99, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek v nemalém množství s nápomocí k nedovolenému obchodování s omamnými látkami v nemalém množství podle § 30 odst. 1 č. 4, § 29a odst. 1 č. 2, § 3 odst. 1 č. 1, § 1 odst. 1 německého zákona o omamných látkách, příloha III k § 1 německého zákona o omamných látkách, § 27, § 52, § 69 odst. I, § 69a odst. 1, § 69b německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání tří let.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 10. 5. 1999, sp. zn. 3 Ls 7 Js 984/99, jenž nabyl právní moci dne 8. 2. 2000, byl V. B. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek v nemalém množství s nápomocí k nedovolenému obchodování s omamnými látkami v nemalém množství podle § 30 odst. 1 č. 4, § 29a odst. 1 č. 2, § 3 odst. 1 č. 1, § 1 odst. 1 německého zákona o omamných látkách, příloha III k § 1 německého zákona o omamných látkách, § 27, § 52, § 69 odst. I , § 69a odst. 1, § 69b německého trestního zákona.

Uvedené trestné činnosti se dopustil tím, že dne 25. 1. 1999, na základě objednávky blíže nezjištěného T., jel osobním vozem značky Škoda, české SPZ TPK 77 04, jednoho známého z Č., přes hraniční přechod W. do Německa, a ukryl v pravé vnější kapse své bundy plastový sáček, který od T. obdržel a ve kterém se nacházelo 96,6 gramu směsi metamfetaminhydrochloridu, efedrinu, laktózy a glukózy, takže obsahoval minimálně 42,6 gramu metemfetaminové báze, přičemž si byl vědom toho, že nemá povolení k obchodování a dovozu omamných látek do Německa, a že je nápomocný neznámému T. ve výdělečném prodeji drog do Německa. Za jejich předání v Německu měl obdržet částku 1.000,-DM.

Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. B. se pro finanční prospěch podílel na ilegální přepravě omamné látky na území jiného státu, přičemž jde o trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku též mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. října 2003

Předseda senátu :

JUDr. Antonín Draštík