11 Tcu 194/2003
Datum rozhodnutí: 11.11.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 194/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. P. rozsudkem Okresního soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 4. 7. 2000, sp. zn. 3 Ds 652 Js 6813/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 58 odst. 1 č. 1, § 55 odst. 1, § 3 odst. 1 věta první cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 4. 7. 2000, sp. zn. 3 Ds 652 Js 6813/00, jenž nabyl právní moci dne 1. 11. 2000, byl J. P. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 58 odst. 1 č. 1, § 55 odst. 1, § 3 odst. 1 věta první cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.

Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že ve večerních hodinách dne 8. 3. 2000, bezprostředně před svým zadržením, vezl 4 ilegálně přicestovalé srílanské státní příslušníky v osobním voze zn. Mazda 626, české státní poznávací značky SOE 40-44, aby je dopravil z hraniční oblasti Spolkové republiky Německo dále do vnitrozemí a tím jim umožnil bez povšimnutí spolkových úřadů se zdržovat na německém území. Věděl přitom, že převážené osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo.

Dne 29. 8. 2003 pod sp. zn. 766/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.



V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Z hlediska charakteru a způsobu spáchání činu (jednalo se o jediný případ, kdy odsouzený měl dopravit nevelký počet cizích státních příslušníků do vnitrozemí SRN) se tento nevyznačuje ničím specifickým, co by zvyšovalo jeho nebezpečnost. Obecně však jde o závažnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň výrazně poškozuje zájmy České republiky. Navíc závažnost jednání odsouzeného do značné míry zvyšují okolnosti týkající se jeho osoby, podávající se jednak z posuzovaného cizozemského rozhodnutí a jednak z opisu evidence Rejstříku trestů, vyžádaného ve věci Nejvyšším soudem České republiky. Konkrétně jde o to, že se předmětné trestné činnosti dopustil krátce poté, co se v České republice dopustil závažného drogového trestného činu (pro nějž byl následně odsouzen) a poté, co byl ve Spolkové republice Německo odsouzen pro jinou trestnou činnost. Pokud jde o druh trestu, byl mu v nyní posuzovaném případě uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík



Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář