11 Tcu 193/2003
Datum rozhodnutí: 29.10.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 193/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. K., roz. F. rozsudkem Obvodového soudu v Plauen, Spolková republika Německo ze dne 29. 9. 1998, sp. zn. 3 Ds 653 Js 11715/98 a rozsudkem Obvodového soudu v Plauen, Spolková republika Německo ze dne 6. 8. 1999, sp. zn. 5 Ls 653 Js 14880/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo ze dne 18. 1. 2000, sp. zn. 4 Ns 653 Js 14.880/98, a to pro trestné činy počítačového podvodu ve čtyřiceti případech, podvodu v deseti případech, z toho v jednom případu v souběhu s dvěma sbíhajícími se případy falšování listin podle § 263, § 263a, § 267, § 52, § 53, § 55 německého trestního zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Plauen, Spolková republika Německo ze dne 29. 9. 1998, sp. zn. 3 Ds 653 Js 11715/98 a rozsudkem Obvodového soudu v Plauen, Spolková republika Německo ze dne 6. 8. 1999, sp. zn. 5 Ls 653 Js 14880/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Zwickau, Spolková republika Německo ze dne 18. 1. 2000, sp. zn. 4 Ns 653 Js 14.880/98, byla L. K. uznána vinnou trestnými činy počítačového podvodu ve čtyřiceti případech, podvodu v deseti případech, z toho v jednom případě v souběhu s dvěma koincidentními případy falšování listin podle § 263, § 263a, § 267, § 52, § 53, § 55 německého trestního zákona. Uvedených trestných činů se dopustila podle zjištění soudu tím, že v době od 17. 10. 1997 do 8. 4. 1998 zakoupila ve čtyřiceti případech v obchodních domech zboží v celkové hodnotě 13.657,37 DM, které uhrazovala kartou EC, patřící k účtu č. 60208 vedeného u R. V. e. G., přičemž jí bylo známo, že na tomto účtu se nenacházejí žádné finanční prostředky; v době od 21. 4. 1998 do 18. 5. 1998 si ve třech případech pronajala osobní vůz, v jednom případě si pronajala ubytování ve F. H. R. v S., ve třech případech si nakoupila jídlo ve stánku A. K. , a v jednom případu pověřila firmu P. U. und S. H., R. 51, P. jejím přestěhováním, přestože věděla ve všech uvedených případech o své platební neschopnosti, a způsobila tak celkovou škodu ve výši 6.109,97 DM; dne 3. 3. 1998 uzavřela nájemní smlouvu na objekt v 08209 A., L. str. 7, za měsíční nájemné 800,00 DM, ačkoliv věděla o své platební neschopnosti, zfalšovala nájemní smlouvu i doklad o nájmu bytu v 08209, A., L. str. 7, ve kterém uvedla nesprávné údaje a zfalšovala podpisy pronajímatele a následně ji předložila úřadu zemské rady v okrese V., čímž získala neoprávněně příspěvek na bydlení ve výši 960, 00 DM. Rozsudek nabyl právní moci dne 25. 1. 2001.

Za tyto trestné činy jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. K. se dopustila mnohačetnými útoky rozsáhlé majetkové trestné činnosti v poměrně velmi krátké době a svým jednáním způsobila značnou škodu. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Brně dne 29. října 2003



Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík