11 Tcu 19/2002
Datum rozhodnutí: 26.02.2002
Dotčené předpisy:




11 Tcu 19/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. února 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky J. B., P. D., a T. M., rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 8. 4. 1998, sp. zn. 1 Ls 952 Js 26239/97, a to pro trestný čin společného ilegálního převádění cizinců podle § § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody u J. B. v trvání jednoho roku a dvou měsíců, u P. D. v trvání jednoho roku a u T. M. v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 8. 4. 1998, sp. zn. 1 Ls 952 Js 26239/97, jenž nabyl právní moci dne 16. 4. 1998, byli J. B., P. D. a T. M. uznáni vinnými trestným činem společného ilegálního převádění cizinců podle § § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustili tím, že dne 8. 11. 1997 mezi 22.00 a 23.00 hod. dopravili transportérem zn. Iveco, české státní poznávací značky, 28 cizích státních příslušníků do bezprostřední blízkosti česko-německé státní hranice, kde cizinci vystoupili a odsouzenými B. a D. byli převedeni přes zelenou hranici mimo povolený hraniční přechod na území Spolkové republiky Německo, do oblasti obcí E., O., O. a L., na místo srazu smluvené s odsouzeným M., který mezitím přejel vozidlem na německé území přes vymezený hraniční přechod s tím, že cizince dále přepraví do B. Různými hlídkami Spolkové pohraniční stráže a celnice byli cizinci i jmenovaní odsouzení zadrženi. Jednali přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za svůj podíl na převedení osob si nechali přislíbit odměnu, a to u M. a B. v nezjištěné výši a u D. ve výši 10 000 Kč. Odsouzený D. spáchal uvedený trestný čin ve stavu drogovou závislostí značně zmenšené příčetnosti (§ 21 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo). Za tento trestný čin byli odsouzeni k trestu odnětí svobody u J. B. v trvání jednoho roku a dvou měsíců, u P. D. v trvání jednoho roku a u T. M. v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.

Dne 24. 1. 2002 pod sp. zn. 195/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzení v organizované skupině a za přislíbený finanční prospěch ilegálně přepravovali značný počet cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o v posledních letech velmi rozšířenou nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Byl jim také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Nejvyšší soud dodává, k okolnosti zmenšené příčetnosti odsouzeného D. v době spáchání činu z důvodu drogové závislosti dodává, že tato není pro rozhodnutí soudu v řízení o zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů významná. Zmenšená příčetnost pachatele v tomto případě nemá vliv na trestnost činu (oboustrannou trestnost činu) odsouzeného D.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. února 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík