11 Tcu 189/2003
Datum rozhodnutí: 29.10.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 189/2003

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. K. rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 3 Ds 954 Js 19561/00, a to pro trestný čin podloudného převádění cizinců a pokusu o podloudnou přepravu cizinců ve dvou případech podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 3 německého cizineckého zákona, § 22, § 23 odst. 1 a 2, § 53, § 74 odst. 1 a 2 č. 1 a 2 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 3 Ds 954 Js 19561/00, jenž nabyl právní moci dne 29. 5. 2001, byl M. K. uznán vinným trestným činem podloudného převádění cizinců a pokusem o podloudnou přepravu cizinců ve dvou případech podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 3 německého cizineckého zákona, § 22, § 23 odst. 1 a 2, § 53, § 74 odst. 1 a 2 č. 1 a 2 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že

1. ve dnech 27. až 28. 7. 2000, po předchozí domluvě, navedl zvlášť stíhaného S., který jel vozem s českou SPZ MBL 14 19, když sám jel vozem s českou SPZ LBL 12 79, k označenému místu v blízkosti H., kde přistoupilo 5 afghánských státních příslušníků, kteří přicestovali bez potřebného povolení ke strpění, což bylo všem zúčastněným známo, a pod jeho vedením jeli do blízkosti B., odkud měli být cizinci dovezeni zvláště stíhaným S. do B., avšak ten byl s cizinci kolem 22.10 hodin zadržen na spolkové silnici 178 mezi G. a H. v oblasti E. Za to mu byla slíbena majetková výhoda ve výši od 300,- do 500,- DM.

2. ve dnech 4. nebo 5. 9. 2000 a 11. 9. 2000 jel spolu se zvlášť stíhaným H., každý svým vozem, na základě předchozí domluvy opět do SRN k jemu označenému místu nakládky, kde měl v prvním případě H. naložit čtyři cizí státní příslušníky a v druhém případě tři cizí státní příslušníky, a M. K. ho měl jako řidič pilotního vozu doprovázet při dopravení cizinců do B. V obou případech však na místě nakládky cizinci nebyli, takže se vrátili zpět, přičemž věděl, že by cizinci neměli potřebná povolení k pobytu popř. povolení k strpění a neobdržel žádnou finanční odměnu.

Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. K. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík