11 Tcu 181/2003
Datum rozhodnutí: 25.08.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 181/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. B. rozsudkem Obvodového soudu pro mladistvé v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 24. 7. 2000, sp. zn. 254 Ls 142 Js 011529/00, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku a v organizované skupině v pěti případech podle § 3 odst. 1 věta 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92b odst. 1 německého cizineckého zákona, § 53 německého trestního zákona, § 1, § 3, § 17, § 18, § 74, § 105 německého zákona o soudech pro mladistvé, k trestu pro mladistvé v trvání tří let.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu pro mladistvé v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 24. 7. 2000, sp. zn. 254 Ls 142 Js 011529/00, jenž nabyl právní moci dne 24. 7. 2000, byl J. B. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku a v organizované skupině v pěti případech podle § 3 odst. 1 věta 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92b odst. 1 německého cizineckého zákona, § 53 německého trestního zákona, § 1, § 3, § 17, § 18, § 74, § 105 německého zákona o soudech pro mladistvé.

Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že v době od 26. 5. 1998 až do zadržení dne 23. 2. 2000 převedl mimo povolený hraniční přechod přes německo ? českou hranici v obvodu lokalit H. /S./ W. v pěti případech nejméně 42 cizinců ze třetích zemí především z Makedonie, Srí Lanky a Afghanistánu, přičemž věděl, že cizí státní příslušníci se dostávali do Spolkové republiky Německo ilegálně a rovněž ilegálně se zde pak zdržovali bez příslušných povolení, a za to mu byly v jednotlivých případech přislíbeny odměny v celkové výši nejméně 3.300,- DM.

Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu pro mladistvé v trvání tří let.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. B. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest pro mladistvé. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. srpna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík