11 Tcu 18/2013
Datum rozhodnutí: 13.03.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 18/2013-12

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. března 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. S. rozsudkem Okresního soudu v Humenném, Slovenská republika, ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. 4T/116/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Prešově, Slovenská republika, ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 5To 59/10, zahrnující trest uložený mu trestním příkazem Okresního soudu v Humenném, Slovenská republika, ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. 1T 73/2010, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :


Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Humenném ze dne 6. 10. 2010 byl M. S. uznán vinným zločinem porušování domovní svobody a pokusem zločinu ublížení na zdraví a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, a to při zahrnutí trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců uloženého mu trestním příkazem Okresního soudu v Humenném ze dne 31. 5. 2010. Usnesením Krajského soudu v Prešově ze dne 14. 12. 2010 bylo rozhodnuto, že se bere na vědomí zpětvzetí odvolání prokurátora.

Trestné činnosti, pro kterou byl M. S. odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Humenném ze dne 6. 10. 2010, se dopustil podle zjištění jmenovaného soudu tím, že dne 25. 5. 2010 v době kolem 8.30 hod. v obci J., okr. S., vešel na neoplocený pozemek dvora rodinného domu č. ...., kde po výzvách majitelky pozemku M. B., aby opustil její pozemek, že tam nemá co pohledávat, jí začal nadávat a vykřikovat, že ještě uvidí, že pozemek je jeho, a následně k ní přistoupil, uchopil ji za ruce, načež se po něm M. B. ohnala berlou, kterou používá při chůzi, avšak M. S. jí ji vytrhl, udeřil ji s ní do pravého zápěstí a potom ji odstrčil na hnojiště, M. B. si při pádu zranila pravé rameno a předloktí, kvůli křiku vyšla z domu dcera M. B., M. V., a tato obviněného opětovně vyzývala, aby opustil jejich pozemek, ten na její výzvy nereagoval, M. V. šla zavolat manžela, a když stála před vchodovými dveřmi domu, M. S. ji odstrkoval od dveří, aby vypadla, že tu nemá co pohledávat, a následně přešel přes celý jejich pozemek do zadní části dvora, přičemž jim vyhrožoval, že jim odřízne hadici na vodu vedoucí ze studny nacházející se už na pozemku sousedního dvora patřícího sestře obviněného L. A., přičemž když se J. V. šel podívat, jestli obviněný svoje výhružky myslí vážně, došlo mezi nimi k hádce a následně i ke vzájemné potyčce, během které obviněný bodnul kapesním nožem J. V. do hrudníku vlevo, čímž mu podle znaleckého posudku způsobil bodnou ránu na přední straně hrudníku vlevo, tedy zranění, které ho omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu deseti dnů, a došlo i k ohrožení životně důležitého orgánu, a to srdce a levé plíce, a M. B. způsobil pohmoždění pravého předloktí a ramene lehkého stupně s dobou léčení a omezení v obvyklém způsobu života po dobu šesti dnů.

Trestné činnosti, pro kterou byl M. S. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Humenném ze dne 31. 5. 2010, se podle zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že dne 25. 1. 2010 v době kolem 13.00 hod. na pozemní cestě v obci J. u rodinného domu č. ... fyzicky napadl svou sestru L. A. tak, že do ní bezdůvodně strčil rukama, v důsledku čehož jmenovaná spadla na zem, čímž jí způsobil pohmoždění pravého ramene a levého kolena, což si vyžádalo lékařské ošetření bez pracovní neschopnosti.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie , přičemž se odsouzení týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (minimálně trestné činy ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustili úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně zdraví lidí, domovní svobody a veřejného pořádku. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména páchal trestnou činnost opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona.

Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. března 2013

Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch