11 Tcu 18/2007
Datum rozhodnutí: 23.03.2007
Dotčené předpisy:




11 Tcu 18/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. března 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. H. , trestním příkazem Okresního soudu v Trenčíně, Slovenská republika, ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 1 T 62/2006, a to pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 207 odst. 2, 3 písm. c) trestního zákona Slovenské republiky (účinného od 1. 1. 2006), k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným trestním příkazem Okresního soudu v Trenčíně, Slovenská republika, jenž nabyl právní moci dne 19. 7. 2006, byl J. H. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Slovenské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že přesto, že byl jako otec na základě rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 12. 1998 povinen přispívat na výživné dětí P. H. , částkou 350 Kč měsíčně a na M. H. , částkou 500 Kč měsíčně, a to k rukám jejich matky P. K. , které byly děti svěřeny do výchovy, svoji vyživovací povinnost vůči P. H. v období od 1. 3. 2002 do 31. 3. 2006 a vůči M. H. v období od 1. 3. 2002 do 11. 11. 2004 řádně neplnil z důvodů, že nikde nepracoval, nezaevidoval se na úřadu práce a nepobíral dávky sociální pomoci, čímž Městskému úřadu v Šumperku, který matce dětí poskytl příspěvek na výživu, dluží za uvedené období na výživném částku ve výši 34 280 Kč, ač byl trestním příkazem Okresního soudu v Novém Městě nad Váhem ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 1 T 151/2002 pravomocně odsouzen pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, 3 tehdy účinného trestního zákona Slovenské republiky.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 19. 2. 2007, pod sp. zn. 196/2007 MO T/1, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení slovenským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 21. 2. 2007.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. H. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák.) Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. H. se dopustil trestné činnosti směřující proti zájmu státu na řádném plnění vyživovací povinnosti tím, že ji neplnil, ač k tomu byl zavázán rozsudkem soudu. Jednal přitom v takovém rozsahu (vyživovací povinnost neplnil vůči dvěma potomkům pod dobu čtyř a dvou a půl let) a za takových okolností (byl pro shodnou trestnou činnost již v minulosti odsouzen), že již lze jeho nyní posuzovanou trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona.

Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. března 2007



Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch