11 Tcu 177/2012
Datum rozhodnutí: 09.01.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 177/2012-8

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, L. R., rozsudkem Obvodního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 6 Ls 420 Js 10192/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 6 Ls 420 Js 10192/10, který nabyl právní moci dne 22. 2. 2011, byl L. R. uznán vinným trestným činem krádeže v pěti případech a z trestného činu nebezpečného ublížení na zdraví, podle německého trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 10 (deseti) měsíců.

Podle skutkových zjištění Obvodního soudu v Görlitz se L. R. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že jednáním popsaným v bodech 1) až 4) rozsudku společně s dalšími spolupachateli v období července a srpna 2010 na různých místech v E. za použití násilí vnikli do sklepů obytných domů, kde odcizili různé předměty v hodnotě cca 1600 Euro, které ve většině případů dopravili do České republiky, kdy je prodali a výtěžek si rozdělili. Poté, co 12. 8. 2010 odsouzený společně s M. R. z pozemku na B., v E. odcizili hliníkový žebřík a 3 metry okapového žlabu a vydali se s těmito do České republiky, byli pronásledováni svědky S. a H., přičemž M. R. okap odhodil a uprchl do České republiky (viz skutek 5) a odsouzený L. R. poté, co byl svědky zastaven, ze vzdálenosti 2 metů tento žebřík odhodil proti svědku S. tak, že jej trefil do holeně, kde mu způsobil malou zhmožděninu, a do ramene, následkem čehož svědek utrpěl bolesti, přičemž odsouzený byl se zraněním poškozeného minimálně srozuměn (skutek 6).

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený L. R. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším krádeže podle § 205 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. R. se dopustil více útoky majetkové trestné činnosti, kterou způsobil škodu na cizím majetku, neoprávněně vnikl do obydlí jiného a použil násilí proti jiné osobě, které způsobil zranění. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této trestné činnosti dopustil společně s dalšími osobami, vloupáním a svým jednáním naplnil hned několik skutkových podstat trestných činů. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. R. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. ledna 2013

Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík