11 Tcu 176/2003
Datum rozhodnutí: 25.08.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 176/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. V. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 13. 9. 2000, sp. zn. 200 Ls 142 Js 041891/00, a to pro trestné činy výdělečného převádění cizinců, úmyslného nedovoleného vstupu do země po vyhoštění a úmyslného nedovoleného pobytu po vyhoštění podle § 92 odst. 1 č. 1, 6, odst. 2 č. 1a, 1b, § 92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, § 3 odst. 1, § 8 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 13. 9. 2000, sp. zn. 200 Ls 142 Js 041891/00, jež nabyl právní moci téhož dne, byl K. V. uznán vinným trestnými činy výdělečného převádění cizinců, úmyslného nedovoleného vstupu do země po vyhoštění a úmyslného nedovoleného pobytu po vyhoštění podle § 92 odst. 1 č. 1, 6, odst. 2 č. 1a, 1b, § 92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, § 3 odst. 1, § 8 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců.

Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 21. 7. 2000 převzal v České republice, v obci D. P., 5 vietnamských státních příslušníků do osobního automobilu zn. VW Golf, státní poznávací značky DD-L 1255, a odjel s nimi do M. a následně je převezl přes zelenou hranici do Spolkové republiky německo, s tím, že je dopraví do B. Okolo 12:35 hod. byl i s přepravovanými osobami mezi obce S. a N. zadržen. Věděl přitom, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, a že sám byl ze Spolkové republiky Německo dne 24. 5. 2000 vyhoštěn. Za popsanou jízdu mu byla přislíbena odměna ve výši 1.000 DM.

Dne 8. 8. 2003 pod sp. zn. 2676/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 tr. zák. a nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. K. V. se jednak podílel za přislíbený finanční prospěch na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu a jednak sám vstoupil a zdržoval se na území jiného státu, ačkoli si byl vědom, že mu byl pobyt na území tohoto státu zakázán. Zejména v prvním případě jde o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Nadto opakovaně mařil řádný výkon rozhodnutí státního orgánu tím, že úmyslně nerespektoval rozhodnutí o zákazu pobytu. Závažnost činu je zde podstatnou měrou zvyšována také okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z předmětného cizozemského rozsudku, a to, že se uvedené trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, uloženého mu ve Spolkové republice Německo za trestnou činnost stejného charakteru. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. srpna 2003



Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch