11 Tcu 175/2012
Datum rozhodnutí: 09.01.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 175/2012-8
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, L. L. rozsudkem Obvodního soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 21. 3. 2011, sp. zn. 4 Ls 104 Js 7849/10, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Pasově ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. Ns 104 Js 7849/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu v Pasově, ze dne 21. 3. 2011, sp. zn. 4 Ls 104 Js 7849/10 ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Pasově ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. Ns 104 Js 7849/10, který nabyl právní moci dne 29. 8. 2011, byl L. L. uznán vinným trestným činem podvodu v osmnácti případech v reálném souběhu s pokusem podvodu, podle německého trestního zákona a následně odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.

Podle skutkových zjištění Obvodního soudu v Pasově, ze dne 21. 3. 2011, sp. zn. 4 Ls 104 Js 7849/10 se L. L. společně se Z. A. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že asi na jaře 2010 se rozhodli nakoupit u různých zahradnických center Dehner zboží, aniž by za něj zaplatili a jako kupce předpokládali třetí osoby z ciziny. Při realizaci svého plánu odsouzený L. L. oslovil na Slovensku jinak stíhané I. P., M. P., Z. P., D. G., P. K. a Š. K., jakož i již odsouzené E. Š. a A. L. a odjel s nimi do P., kde jim odsouzená A. obstarala falešná bydliště a doprovodila je do kreditních ústavů, aby zařídili girokonto na své jméno a zaslání karty ke kontu na příslušné falešné bydliště v Německu. Tam přijala karty ke kontům. Tímto způsobem těmto osobám byly založeny falešné adresy, zřízena konta a iniciováno přeposlání EC-karty. Při otvírání účtu pak tyto osoby doprovázela, karty patřící k účtu, resp. EC-karty byly vždy zaslány na uvedenou adresu a odsouzenou A. přijaty, přičemž všem zúčastněným osobám bylo známo, že tato konta nevykazují žádné krytí. Pomocí EC-karet se tyto k účtu oprávněné osoby vydaly za doprovodu odsouzených do různých zahradnických center Dehner, nakoupily tam v průběhu měsíce července 2010 v osmnácti případech zboží a zaplatily formou inkasa rubopisu za použití karty k účtu. Odsouzený L. měl na starosti dopravu, odsouzená A. odvezení zboží. Všem zúčastněným bylo přitom jasné, že účty nebyly kryté a kupní cena tak nebyla zaplacena. U příslušného personálu pokladny však měl být vyvolán dojem, že k následnému vyrovnání kupní ceny formou inkasa vrubopisu přes vždy uvedená giro-konta dojde, čímž odsouzení dosáhli toho, že oni sami a jejich pomocníci zboží mohli odvézt bez okamžité platby. Nakoupené zboží si oba odsouzení vždy brali k sobě a prodávali ho na Slovensku a v Německu. Celková škoda v neprospěch zahradnických center Dehner činí 20.159,07 Euro (bez 3.152,35 Euro ze skutku ze dne 23. 7. 2010, který zůstal ve stadiu pokusu) a o tuto částku se úmyslně obohatili, přičemž si tímto způsobem obstarávali pravidelně se opakující příjem s cílem financování svého živobytí. Při nákupu dne 23. 7. 2010 pojal svědek M. podezření a zabránil, aby zboží bylo odsouzeným předáno.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený L. L. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (podvodu podle § 209 tr. zákoníku, pokusu podvodu podle § 21 tr. zákoníku k § 209 tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. L. se dopustil více útoky majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku a v jednom případě se o tento pokusil. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této trestné činnosti dopustil částečně společně s dalšími osobami a rovněž i množstvím útoků. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. L. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík