11 Tcu 175/2011
Datum rozhodnutí: 27.01.2012
Dotčené předpisy: § 4 odst. 2 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 175/2011 - 8

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. ledna 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. A. , trestním příkazem Okresního soudu v Michalovcích, Slovenská republika, ze dne 28. listopadu 2008, sp. zn. 4 T 28/2007, a to pro přečin porušování domovní svobody podle § 194 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců .

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným trestním příkazem Okresního soudu v Michalovcích, Slovenská republika, který nabyl právní moci dne 19. června 2009, byl L. A. uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Slovenské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, který mu byl uložen za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Michalovcích ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 2 T 2/2007.

Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený L. A. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 15. února 2007 v čase okolo 17.30 hod v S. , Slovenská republika, na ulici prof. H. , vešel do dvora rodinného domu, kde z pod přístřešku ze šňůry na prádlo odcizil dámské kalhoty poškozené M. M. a následně vešel ještě do dvora rodinného domu, kde rovněž ze šňůry na prádlo odcizil obleček na prádlo, šest froté ručníků a dva dámské svetry, čímž poškozené A. T. způsobil škodu ve výši 2 700,- SK.

Přečinem porušování domovní svobody podle § 194 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky byl L. A. uznán vinným i ve věci Okresního soudu v Michalovcích sp. zn. 2 T 2/2007, přičemž se tohoto činu dopustil v podstatě tak, že dne 14. 10. 2006 kolem 23.00 hod. v S. na ul. G. vešel do dvoru rodinného domu, kde z neuzamčeného osobního auta zn. Peugeot z tam položené peněženky odcizil finanční hotovost v celkové výši 4.775,25 Sk ke škodě V. M.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení slovenského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká trestné činnosti, která vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky /přečin porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku/. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. A. se opakovaně dopustil trestné činnosti proti lidské svobodě a touto svou činností navíc způsobil i škodu na cizím majetku. Odsouzený jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. ledna 2012

Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík