11 Tcu 175/2003
Datum rozhodnutí: 25.09.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 175/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. D. rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 25. 8. 1997, sp. zn. 3 Fs 951 Js 10881/97, a to pro trestný čin nedovoleného převádění cizinců ve dvou případech podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona, § 53, § 69, § 69a, § 69b, § 25 odst. 2 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 25. 8. 1997, sp. zn. 3 Fs 951 Js 10881/97, jenž nabyl právní moci dne 25. 8. 1997, byl J. D. uznán vinným trestným činem nedovoleného převádění cizinců ve dvou případech podle § 92a odst. 1 č.1 a 2 německého cizineckého zákona, § 53, § 69, § 69a, § 69b, § 25 odst. 2 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že

1. dne 7. 1. 1997 na základě předchozí domluvy čekal o půlnoci ve S., kde převzal 27 cizinců, státních příslušníků různých států z Blízkého Východu, ale i indického subkontinentu, přičemž věděl, že nemají potřebná víza pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, a podle příkazu převedl tuto skupinu cizinců lesem přes česko německou hranici až do prostoru ostré zatáčky na trase ze Z. do L. k silnici, kde ji předal další osobě. Za to mu byla přislíbena finanční odměna jejíž konkrétní částka mu nebyla sdělena.

2. podle příkazu najal malý dodávkový automobil Ford Transit s českou SPZ LBI 73-49 a s ním dne 24. 2. 1997 vyzvedl v P. cizích státních příslušníků v P. a přivezl je do blízkosti česko německé hranice, kde je převzal samostatně stíhaný U. J. D. pak s malým dodávkovým vozidlem přicestoval do Spolkové republiky Německo a v Z. na M. W. P. se setkal se samostatně stíhanými J. Z. a P. H. a poté jeli k místu převzetí, kde 16 cizinců přistoupilo do tohoto dodávkového vozu a J. D. a J. H. jeli dalším autem před dodávkou, aby ukázali cestu k dálnici. Jeli po silnici B 178 ve směru L. Na této cestě byli oba vozy zadrženy několik kilometrů za Z. Za to měl obdržet částku ve výši asi 200,-DM. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu jednoho roku.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. D. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík