11 Tcu 171/2012
Datum rozhodnutí: 09.01.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 171/2012-10

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, T. P. , rozsudkem Zemského soudu Nürnberg Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. 13 KLs 207 Js 26750/2007, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Zemského soudu Nürnberg Fürth ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. 13 KLs 207 Js 26750/2007, který nabyl právní moci dne 17. 12. 2008, byl T. P. uznán vinným trestným činem podvodu ve čtyřech případech v jednotě činu s paděláním listin a pokusem trestného činu podvodu v jednotě činu s paděláním listin, podle německého trestního zákona, a následně odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 9 (devíti) měsíců.

Podle skutkových zjištění Zemského soudu Nürnberg Fürth se T. P. dopustil trestné činnosti v bodech ad 1) - ad 3) rozsudku v podstatě tím, že v blíže neurčené době na podzim roku 2007 si pronajal po předložení zfalšovaných dokumentů pod fiktivními jmény T. P. a Š. H. v M. od různých autopůjčoven hodnotné automobily různých značek, které si předtím na jedno z těchto jmen u půjčovny automobilů předem objednal, a tyto automobily prodal se ziskem v Szegedu v Maďarsku. Za tímto účelem si předtím opatřil ve V. zfalšované doklady, přičemž se jednak jednalo o slovinský pas, slovinský řidičský průkaz a slovinskou identifikační kartu, vystavenou na fiktivní jméno T. P. a jednak o český pas, český občanský průkaz a český řidičský průkaz, vystavený na fiktivní jméno Š. H. . Tímto jednáním poškozeným firmám- autopůjčovnám způsobil věcnou škodu ve výši cca 200.000,- Euro. Jednáním v bodě 4) rozsudku se ve stejném období pokusil stejným způsobem vypůjčit další osobní automobil s úmyslem tento nevrátit, odvézt jej do zahraničí a tam se ziskem prodat, ovšem k vydání vozidla v autopůjčovně již nedošlo, neboť ještě u přepážky autopůjčovny byl policí zatčen. Ve všech případech odsouzený jednal v úmyslu si opakovaným pácháním trestné činnosti opatřit si nikoliv přechodný zdroj příjmů.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený T. P. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku, pokus trestného činu podvodu podle § 21 tr. zákoníku k § 209 tr. zákoníku a trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. P. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vysokou škodu na cizím majetku, a to za užití padělaných dokladů. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této trestné činnosti dopustil ve více případech, a rovněž i způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. ledna 2013

Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík