11 Tcu 17/2010
Datum rozhodnutí: 25.03.2010
Dotčené předpisy: § 4 odst. 2 předpisu č. 269/1994Sb.




11 Tcu 17/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. března 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. K. rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 3 KLs 424 Js 54612/07, a to pro trestný čin krádeže podle § 244a odst. 1, § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 věta 2 č. 1, 2 a 3, § 52 a § 53 odst. 1 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 5 (pěti) měsíců .
O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 25. března 2009, byl M. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pěti měsíců.

Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený M. K. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že jako člen organizované skupiny v období od 1. května 2005 do 30. září 2005 společně s jinak odsouzeným Mi. K., především v oblasti Saska, Spolková republika Německo, odcizil 13 předem vytipovaných osobních motorových vozidel značek Mazda, Mitsubishi, Volkswagen a Audi, přičemž osm z těchto třinácti vozidel mělo celkovou hodnotu přinejmenším 211 000,- EUR, a to vždy tak, že odsouzený Mi. K. vytrhl zámek, z klíčové role vypiloval padnoucí klíč, aby odblokoval zámek zapalování, rozžehl řídící jednotku motoru a vozidlo překonáním imobilizéru připravil k jízdě, a odsouzený M. K. přitom hlídal a prováděl i další podpůrné práce. Odcizená vozidla pak odsouzený M. K. společně s jinak odsouzeným Mi. K. převezl přes česko-německou hranici, která byla hlídána dalšími členy organizované skupiny, s nimiž byli tito odsouzení po celou dobu v telefonickém kontaktu, na území České republiky do Varnsdorfu nebo Rumburku, kde byla ihned prodána předem známému odběrateli nebo z nich byla odstraněna původní identifikační čísla a nahrazena novým identifikačním vozidlem z předem legálně získaného havarovaného vozidla stejného typu nebo byla tato vozidla rozebrána na díly. Za každé hlídání a pomoc na místě činu a následný převoz odcizeného vozidla do České republiky obdržel odsouzený M. K. finanční odměnu ve výši 20 000,- Kč.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky /trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. K. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení činu, tj. vloupáním, jakož i tím, že se trestné činnosti dopustil opakovaně v několika případech. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 25. března 2010

Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík v. r.