11 Tcu 17/2007
Datum rozhodnutí: 22.02.2007
Dotčené předpisy:




11 Tcu 17/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. února 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. B. , rozsudkem Zemského soudu ve Štýrském Hradci, Rakouská republika, ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. 10 Hv 208/05, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Štýrském Hradci, Rakouská republika, ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. 11 Bs 202/06, a to pro trestný čin krádeže dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 127, § 128 odst. 1 bod 4, § 129 bod 1, § 130, § 15 trestního zákona Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu ve Štýrském Hradci, Rakouská republika, jenž nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Štýrském Hradci, Rakouská republika, dne 12. července 2006, byl K. B. uznán vinným trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků.

Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že se jako člen zločinného spolčení:

- v období od 18. října 2005 do 25. října 2005, spolu s dalšími dvěma pachateli, ve Š. H., R. r. , vloupal celkem v šesti případech pomocí speciálního montážního klíče do zaparkovaných osobních vozidel, z nichž odcizil mimo jiné čtyři notebooky s příslušenstvím, čtyři mobilní telefony, f., digitální kameru, videokameru, DVD přehrávač, dámskou kabelku, koženou tašku, batoh, kapesní svítilnu, různé oděvy; vše v celkové hodnotě přinejmenším 6 209 EUR, a dále hotovost ve výši 10 EUR a 400 SIT,

- dne 25. října 2005, spolu s dalšími dvěmi pachateli, v podzemních garážích společnosti I., W. G., Š. H., R. r., pokusil vloupat do zaparkovaného osobního vozidla značky VW P., patřící společnosti I., a to s úmyslem odcizit z něj předměty blíže nezjištěné hodnoty. Odsouzený svého jednání zanechal poté, co se ve vozidle aktivovalo poplašné zařízení.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení rakouských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený K. B. se opakovaně dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil větší škodu na cizím majetku. Nebezpečnost jeho jednání je rovněž zvyšována způsobem provedení činu, tj. vloupáním. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. února 2007



Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík